CS:
PZL TS-11 bis A "Iskra"
Byl to cvicný letoun, který mel umožnovat pokrocilý výcvik pilotu i kondicní lety bojových pilotu.
V léte 1962 se v Sovetském svazu rozhodovalo o budoucím cvicném proudovém letounu, který mel být v následujících létech používán všemi státy Varšavské smlouvy. Melo se jednat o lehký proudový letoun s motorem o tahu 7 kN a maximální rychlostí 700 km/h. Letoun mel být jednoduše obsluhovatelný a schopný operovat z nezpevnených ploch. Konkurs byl vyhlášen v roce 1961 a úcastnily se ho tri typy letadel - ceskoslovenský L-29 Delfín, ruský Jakolev Jak-30 a polská TS-11 Iskra. V porovnávacích testech, které trvaly 6 týdnu, se ukázalo, že Iskra má nejvyšší výkony, ale dlouhý rozjezd a dojezd a je velmi citlivá na rízení, tudíž nejméne vhodná pro výcvik, Jak-30 vysokou rychlost. Delfín má o 1/3 vyšší zásobu paliva než Jak-30 i TS-11 a príjemné letové vlastnosti, dovoluje presné a jednoduché provedení startu i pristání a má lepší výhled z obou kabin. L-29 samozrejme vyšel z jako vítez, ackoli nemel nejvyšší výkony, a na nekolik let ovládla nebe státu Varšavské smlouvy. Avšak Poláci Delfína neprijali a do výzbroje zavedli svou Iskru o které se na této stránce mužete dozvedet neco bližšího.
Vývoj
Iskra (1954) vznikla o neco dríve než Delfín (1955), a to v období, kdy se do výzbroje vojenských letectev zacaly masove zavádet proudové letouny (v Polsku konkrétne MiG-15). Nový cvicný letoun mel umožnovat pokrocilý výcvik pilotu i kondicní lety bojových pilotu. Byla požadována celokovová konstrukce s proudovým motorem, letoun mel mít nízké provozní náklady a pristávací rychlost okolo 100 km/h. Vypracováním projektu byl v roce 1956 poveren konstrukcní tým vedený inženýrem Tadeuszem Soltykem. Projekt se po rade studií ustálil na celokovovém stredoplošném usporádání se dvema sedadly v tandemu, prímým krídlem a motorem umísteným ve spodní cásti trupu, nad nímž vybíhal dozadu nosník ocasních ploch. Aby nedocházelo k poškozování ocasních ploch horkými plyny, je osa motoru sklonena dolu. Projekt lehkého cvicného letounu byl na prelomu let 1957/1958 prijat a dostal jméno Iskra. V roce 1958 byl soubežne s vývojem draku zahájen i vývin proudového motoru SO-1 s plánovaným tahem 9,8 kN.
Na podzim roku 1958 zapocala stavba 4 prototypu, z nichž první, urcený pro statické a pevnostní zkoušky, byl dokoncen v breznu 1959. Druhý byl urcený k letovým, ale vývoj motoru nepokracoval dostatecne rychle proto byl zakoupen britský motor Bristol Siddeley Viper 8, s kterým uskutecnil zkušební pilot Andrzej Ablamowicz nekolikaminutový let. S domácím motorem se však i nadále nedalo pro Iskru pocítat vzhledem k jeho problémum. Proto byl v roce 1961 zahájen vývin jednoduchého motoru HO-10. Byla to jakási kopie britského motoru Rolls-Royce RD-45. Temito motory již byly vybaveny další dva prototypy, které mely navíc dva podkrídlové závesníky, 20 mm kanón a fotokulomet. Na techto trech letadlech byly provádeny testy pevnosti, riditelnosti, maximálních a minimálních výkonu a také se provádely katapultáže. Letové zkoušky prokázaly, že letoun je velice stabilní až do rychlosti M=0,9.
Jak již bylo receno, výberové rízení na nový cvicný letoun vyhrál ceskoslovenský Delfín, což Poláci považovali za zklamání a tvrdili, že se tak stalo jenom z politických duvodu a o vítezství L-29 bylo predem rozhodnuto.
Oproti obrovským poctum exportovaných Delfínu byla Iskra zarazena jen do výzbroje Polska a Indie, což je možná nejen pro naše piloti dobre, protože z 266 stroju dodaných do Polska jich pres 100 havarovalo, nebo bylo jinak poškozeno.
Verze
TS-11: Provedení s motory Ho-10, které melo vysokou poruchovost, zejména díky motorum. Za rok se u jednoho pluku objevilo 865 závad u 29 Isker, což bylo docela dost závad na 29 letadel.
TS-11 bis A: Tato byla verze vybavené puvodne plánovaným motorem SO-1, který mel o 25% vyšší tah než HO-10. Tato verze byla vyzbrojena kanonem NS-23 a dvema ctyrnásobnými bloky Mars-3 pro nerízené rakety ráže 57 mm nesené pod krídlem.
TS-11 Iskra 100 (Bis B): Bis B je verze cvicne-bojová, která se liší zejména ctyrmi závesníky pod krídlem pro bloky nerízených raket Mars-3 ci pumy ráže 50 kg. Z dalších zmen je nejvýznamnejší zlepšené radiovybavení a nové kotoucové brzdy. Celkem bylo vyrobeno 134 letounu této verze.
TS-11 Iskra 200 Art (Iskra bis C): Tato verze byla urcena k pruzkumu a rízení delostrelecké palby. Zbranové závesníky zustaly, ale pribyly tri fotokamery AFA-39. Jedna byla umístena pod vstupem vzduchu do motoru a zbylé dve pred podvozkovými šachtami na spodku motorové gondoly. V zadní kabine byla odstranena rídící páka a na její místo byl nainstalován stolek na mapy. Celkem byly vyrobeno pet techto Isker, z nichž tri byly pozdeji prodány do Indie.
Ts-11 Iskra 200 BR: V roce 1972 byla vyvinuta jednomístná verze Iskry pro fotografický pruzkum a prímou palebnou podporu vojsk, ale neprosadila se, proto vznikl jediný kus. Od klasické dvoumístné TS-11 se lišila zejména absencí zadní kabiny, ve které byla 200 litrová nádrž, a také samozrejme výzbrojí, kterou bylo možno zavesit na 4 podkrídelní závesníky. Bylo na ne možno zavesit pumy o hmotnosti 50 a 100 kg, kulometné kontejnery Zeus-1 s kulomety PKL ráže 7,62 mm, ctyrnásobné raketové bloky Mars-3 ci osminásobné Mars-4. Za kanonem byl umísten sberac vystrelených nábojnic. Tato verze mela modernizovaný motor SO-3B, který dosahoval tahu 10,8 kN. Pro nezájem polského letectva se tahle verze sériove nevyrábela a jediný prototyp krátce v polském vojenském letectvu a nyní je vystaven v Lubuskim Muzeum Wojskowym v Drzonowie.
TS-11 Iskra 200 SB: Tato verze dosáhla v polském letectvu nejvetšího rozšírení a to ve dvou subverzích: cvicne bojová TS-11 Iskra Bis D a cvicne pruzkumná TS-11 Iskra bis DF. Podvešná výzbroj byla stejná jako u Iskry 200 BR, zásoba náboju byla zvýšena ze 40 na 80 kusu. Iskra bis DF mela navíc tri kamery AFA-39, které byly umísteny stejne jako u Iskry bis C. Významnou zmenou bylo použití výkonnejšího motoru SO-3 vycházející z SO-1. Postupne byly tyto motory zpetne montovány i do dríve vyrobených Isker. V letech 1975 a 1976 bylo do Indie dodáno 50 TS-11 Iskra bis D. Dalších 10 kusu bylo odprodáno v roce 2002 jako náhrada ztracených letounu.
Poslední Iskry byly vyrobeny v ríjnu 1987, to bylo v dobe, kdy již byly vyrábeny mnohem modernejší L-39MS, ci Hawky 100. Za 24 let bylo vyrobeno 419 Isker v 6 verzích.
Akrobatická skupina Iskry
Iskry jsou používány také polskou akrobatickou skupinou Rombik, která byla pozdeji prejmenována na Iskry a dnes létají pod názvem Bielzo Czervené Iskry (snad se to tak píše) a létá v atraktivním národním cervenobílém zbarvení. Místo kanonu mají nádrž na 45 litru nafty na vyvíjení kourových efektu. Všechny akrobatické TS-11 létají s výkonnejším motorem SO-3W a jsou vybaveny moderní avionikou a navigacními prístroji firmy Bendix-King, vcetne satelitní stanice GPS. Takto modernizované stroje jsou znaceny TS-11/MR Iskra. U nás vystupovaly na CIAFU 1996, kde obdržely cenu za nejlepší skupinové vystoupení, a na lonském CIAFU 2003.
Technický popis (verze bis D)
TS-11 je celokovový dvoumístný cvicný stredoplošník klasické poloskorepinové konstrukce.
Trup sestává ze trí cástí. Prední cást je zhotovena z ocelových trubek, které jsou kryté kuželovým krytem z laminátu. V této cásti se nacházejí bloky avionikou, radiovybavením, akumulátorem a dalším vybavením. Ve spodní cásti je uchycena podvozková noha a její šachta. Strední a zadní cást je poloskorepinové konstrukce. Ve strední cásti je tandemová dvoumístná pilotní kabina s jednodílným nahoru a dozadu hydraulicky odklápeným krytem. Piloti sedí na vystrelovacích sedadlech, vybavení obou kabin je stejné. Motor je usazen v zadní spodní cásti trupu. Nad motorem dozadu vybíhá jednoduchý poloskorepinový nosník ocasních ploch.
Krídlo je lichobežníkového pudorysu, z duralu s 15 žebry. Cásti krídel jsou vyplneny palivovými nádržemi. Na levém krídle se zespodu nachází pristávací svetlomet.
Ocasní plochy klasického usporádání jsou celokovové poloskorepinové. Svislá ocasní plocha prechází do ocasního nosníku táhlým obloukem.
Podvozek je tríkolový, hydraulicky zatahovaný s pneumatickým systémem nouzového zatahování. Je konstruován pro vzlet a pristání z travnaté plochy. Prídové kolo se zatahuje smerem dopredu, hlavní podvozkové nohy smerem k trupu.
Pohonnou jednotku tvorí motor So-3 nebo SO-3W. Motor je spoušten elektrickým startérem. Vzduch je k motoru priváden dvema vstupními kanály v korenech krídla, které se postupne spojují v jeden.
EN:
PZL TS-11 bis A "Iskra"
It was an airplane that was designed to allow advanced pilot training and combat flight pilots.
In the summer of 1962, the Soviet Union decided on a future jet trainer, which was to be used by all states in the Warsaw Pact in the coming years. It was a light jet aircraft with a thrust of 7 kN and a maximum speed of 700 km / h. The aircraft should be easy to operate and capable of operating from unpaved areas. The competition was announced in 1961 and three types of aircraft - Czechoslovakian L-29 Dolphin, Russian Jakolev Jak-30 and Polish TS-11 Iskra took part. In benchmarking tests lasting 6 weeks, Iskra has proved to have the highest performance, but has a long start and finish, and is very responsive to steering, so it's the least suitable for the high-speed training. Dolphin has a 1/3 higher fuel supply than Jak-30 and TS-11, and enjoyable flight characteristics, allowing accurate and simple starting and landing and better view from both cabs. The L-29, of course, came out as a winner, although he did not have the best performances, and for several years he had dominated the skies of the Warsaw Pact. However, the Poles did not accept the Dolphin, and they introduced their Iskra to the equipment, which you can learn more about this page.
Development
Iskra (1954) originated a little earlier than the Delfin (1955), when military jets started to deploy mass jets (Poland in particular MiG-15). The new training aircraft should allow advanced pilots training as well as flight pilots' fitness flights. All-metal construction with a jet engine was required, the airplane had low operating costs and a landing speed of about 100 km / h. The design team led by engineer Tadeusz Soltyk was commissioned in 1956. The project, after a number of studies, was stabilized in a full-metal midrange arrangement with two tandem seats, a straight wing and a motor located in the lower part of the fuselage, over which the tailgate was thrown backwards. To avoid damaging the tail surfaces with hot gases, the motor axis is tilted down. The project of a light training aircraft was adopted at the turn of 1957/1958 and was named Iskra. In 1958, the development of the SO-1 jet engine with a planned stroke of 9.8 kN was commenced in parallel with the kite development.
In autumn 1958, the construction of four prototypes began, the first of which was designed for static and strength testing, was completed in March 1959. The second was designed for flight, but the development of the engine did not go fast enough because the British engine Bristol Siddeley Viper 8 was purchased Pilot pilot Andrzej Ablamowicz conducted a few-minute flight. The domestic engine, however, could not be counted for Iskra due to his problems. That's why the development of a simple HO-10 engine began in 1961. It was a copy of the British Rolls-Royce RD-45 engine. These two engines were already equipped with two prototypes, which also had two underframes, a 20 mm cannon and a photoculator. On these three aircraft, strength, maneuverability, maximum and minimum performance tests were performed and catapultings were performed. Flight tests have shown that the airplane is very stable up to M = 0.9.
As has been said, the Czechoslovak Dolphin won the tender for the new training plane, which the Poles considered disappointing, claiming it was only for political reasons and the L-29 victory was decided in advance.
Compared to the huge numbers of exported Dolphins, Iskra was only included in the equipment of Poland and India, which is perhaps not only for our pilots well, because of the 266 machines delivered to Poland over 100 crashed or otherwise damaged.
Version
TS-11: Ho-10 engine design that has a high failure rate, especially due to motors. One year in one regiment there were 865 defects at 29 Isker, which was quite a defect on 29 aircraft.
TS-11 bis A: This version was equipped with an originally planned SO-1 engine that had a 25% higher thrust than the HO-10. This version was armed with a NS-23 cannon and two quadruple Mars-3 blocks for 57 mm unmanned missiles carried under the wing.
TS-11 Iskra 100 (Bis B): Bis B is a training-combat version that differs in particular by four pendulums under the wing for blocks of unmanaged Mars-3 rockets or 50kg bombs. Other improvements are the most important improved radiobrowsing and new disc brakes. In total 134 aircraft of this version were produced.
TS-11 Iskra 200 Art (Iskra bis C): This version was designed to explore and control artillery fire. The gun hinges remained, but three AFA-39 cameras were added. One was located under the engine air inlet and the other two in front of the chassis at the bottom of the engine gondola. In the rear cabin, the control lever was removed and a table on the map was installed in its place. In total, five of these Isker were produced, three of which were later sold to India.
Ts-11 Iskra 200 BR: In 1972, a single-shot version of Iskra was developed for photographic reconnaissance and direct fire support for the troops, but it did not, so a single piece was created. From the classic two-seat TS-11 it differed in particular by the absence of the rear cabin, which contained a 200 liter tank,
Source: notice board
(
visit link)
(
visit link)