About Czechoslovak pilots during WWII
On 15 March 1939 Germany occupied Czechoslovakia (now Czech Republic), the Luftwaffe confiscated all Czechoslovak Air Force aircraft. Emigration was strictly controlled and former air force personnel were not allowed to leave the country Protectorate of Bohemia and Moravia (
visit link) . But many Czechoslovak airmen got themselves smuggled into Poland. Of these a few joined the Polish Air Force but most continued to France. (
visit link)
After France capitulated to Germany on 22 June 1940, many Czechoslovak airmen escaped to the United Kingdom. The RAF quickly created new squadrons formed of Czechoslovak pilots. The first fighter unit was No. 310 Squadron RAF (
visit link) and immediately joined in the Battle of Britain (
visit link) . A bomber unit, No. 311 Squadron RAF (
visit link) a further Czechoslovak fighter units No. 312 Squadron (
visit link) and No. 313 Squadron (
visit link) soon followed.
Many of the Czechoslovak pilots died during WWII. Their memorials are located in many places in Western Europe, but also in Czech Republic. The monuments have different shapes and sizes. One of the typical forms is the memorial plaque located on the houses where the pilot was born or where they lived for some time.
Plaque Inscription:
Vyznával svobodu, volnost a spravedlnost
generálmajor v.v.
ALOIS ŠIŠKA
pilot 311. cs. bombardovací perute RAF
ve Velké Británii
* 15. 5. 1914, Lutopecny
† 9. 9. 2003, Praha
K trvalé památce venuje rodná obec
Alois Šiška (* 15 May 1914, Lutopecny - † 9 September 2003, Praha), was a Czech pilot, a member of No. 311 Squadron RAF.
The memorial plaque is located on the wall of municipality office.
See also: (
visit link) (
visit link)
=========================================================
V období protektorátu byl Alois Šiska clenem ilegální bunky, jejímž prostrednictvím pomáhal úteku ohrožených osob do Polska a pozdeji do Madarska. Sám však v republice zustal až do vypuknutí války. V té dobe narustala obava, že Nemci objeví skrytý prototyp letounu Zlín Z-XIII. Aby letoun nepadl do jejich rukou, bylo v rámci ilegální skupiny rozhodnuto, že s prototypem musí odletet na Balkán. Pro tento úkol byl vybrán Alois Šiška. Naneštestí byl v den akce gestapem zatknut hangármistr a z celého plánu sešlo. K definitivnímu úteku z republiky jej donutilo až plánované zatcení gestapem, o kterém se dozvedel s predstihem. Spolu s Aloisem Bacou uprchli pres zamrzlou reku Moravu na Slovensko, poté se s pomocí madarského faráre dostali pres slovensko-madarskou hranici a vlakem dále pokracovali až k hranici s Jugoslávií. Tam byli zatceni madarskou pohranicní stráží a po dobu nekolika týdnu byli vezneni ve veznici v Hodmezövasárhely. Po nezdarilém úteku z tohoto vezení byli deportováni do Citadely v Budapešti. Zde byli v krutých podmínkách drženi spolu s dalšími stodvaceti Cechy a podobným množstvím Poláku. Príležitost k úteku se Šiškovi naskytla až 30. brezna 1940, kdy byl odveden na návštevu k doktorovi, kvuli svrabu. V príhodné chvíli utekl svým strážím a taxíkem se dopravil na francouzský konzulát. Odtud byl v noci potají odvezen k hranici s Jugoslávií, kterou tentokrát již úspešne prekrocil. Jeho následující kroky, již jako clena cs. zahranicní armády, smerovaly pres Turecko do Sýrie, kde nastoupil spolu s dalšími príslušníky armády na cestu lodí pres Stredozemní more smerem do Francie. 25. dubna pristáli v Marseille, poté krátce sloužili na letišti poblíž Bordeaux, do probíhajících boju o Francii však nestihli zasáhnout a již 21. cervna byli na ceste k anglickému pobreží.
V Anglii vstoupil do RAF Volunteer Reserve a byl jako pilot v hodnosti seržanta pridelen k 311. ceskoslovenské bombardovací peruti v East Wrethamu. Alois Šiška patril k nekolika málo cs. letcum, kterí se zúcastnili preletu Alp s následným bombardováním prumyslového italského mesta Turín. Osudným se mu však stal jeho 16. operacní let. Dne 28. prosince 1941 za mlhavého vecera vystartovala posádka ve složení Alois Šiška (první pilot), Josef Tománek (druhý pilot), Josef Mohr (navigátor), Josef Šcerba (telegrafista), Rudolf Skalický (zadní strelec), Pavel Svoboda (prední strelec), s bombardérem nesoucí oznacení KX-B. Cílem byl relativne blízký nemecký prístav Wilhelmshaven. Cíl úspešne bombardovali, ovšem pri zpátecní ceste letadlu zacal horet levý motor v dusledku proraženého prívodu oleje. Prestože požár úspešne uhasili, upadlému motoru a vrtuli, která se zasekla do trupu a poškodila hydraulický systém, již zabránit nedokázali. Letoun se stal témer neovladatelným a Šiška byl s takto poškozeným letadlem nucen nouzove pristát v neklidném Severním mori. Pri tvrdém pristání prišel o život zadní strelec, zbytek posádky se dostal do záchranného nafukovacího clunu Dinghy. Po šesti strastiplných dnech byl 2. ledna 1942 pouze s dalšími dvema žijícími cleny osádky Pavlem Svobodou a Josefem Šcerbou zajat nemeckou pobrežní stráží u holandského pobreží poblíž Pettenu. Utrpel težké omrzliny nohou, dokonce mu hrozila jejich amputace, od které ho na operacním sále zachránil infarkt a následná klinická smrt. Lécil se v nemocnici v Hohemarku a Obermansfeldu. Jako vlastizrádce Velkonemecké ríše ho vyslýchalo gestapo na pražském Pankráci. Prošel zajateckými tábory Stalag Luft 3 v Saganu a Stalag Luft 1 v Barthu. Konec války prežil v Oflagu IVC v Colditz, kde byla veznena vojenská elita, mezi nimi i beznohý Douglas Bader, stíhací eso RAF. Prestože byl gestapem odsouzen k trestu smrti, rozsudek nebyl nikdy vykonán.