CS:
"Socha sv. Jana Nepomuckého (na pravém brehu Dyje u mostu). Kvalitní barokní skulptura v životní velikosti predstavující Jana Nepomuckého držícího v ruce – místo obvyklého kríže – vlastní jazyk, demonstrující neporušitelnost zpovedního tajemství a približující svetcuv životní príheh. Socha byla porízena Marií Annou z Althannu rozenou Pignatelli v roce 1731."
Zdroj: (
visit link)
CS:
Mládí
Jan z Pomuku se narodil nekdy kolem roku 1340 v Pomuku, který náležel nedalekému cisterciáckému klášteru pod Zelenou Horou. V míste, kde dnes stojí barokní kostel sv. Jana Nepomuckého, stál podle ústního podání domek, kde se Jan narodil. Januv otec Velfín (ci Welfin) byl v Pomuku v letech 1355 až 1367 rychtárem, o matce není nic známo. Základní vzdelání získal zrejme ve škole zrízené roku 1344 pri farním kostele sv. Jakuba. Další studia nejsou s jistotou doložena, dále studoval na pražské univerzite.
Studia
Od roku 1369 pusobil jako verejný notár v Praze. Poté pusobil jako hlavní písar u práve vytvorených soudních akt generálních vikáru. Mezi lety 1373–1383 požíval titulu notarius, prothonotarius cancellarie a domesticus commensalis arcibiskupa Jana Ocka z Vlašimi. Od roku 1380 byl oltárníkem u sv. Erharda a sv. Otilie ve svatovítském kostele a farár u sv. Havla. Mezi lety 1383 a 1387 studoval církevní právo na Padovské univerzite a studium ukoncil jako doktor dekretu. Vrátil se roku 1387 a vymenil svoje oltárnictví za místo kanovníka u sv. Jiljí. O dva roky pozdeji se stal kanovníkem a advokátem vyšehradské kapituly.
Jako generální vikár
V zárí 1389 byl jmenován generálním vikárem pražského arcibiskupa po Kuneši z Trebovle. Behem Janova vikariátu mel pražský arcibiskup pouze dva generální vikáre (oba in spiritualibus, ve vecech duchovní správy; zástupce in temporalibus se v ceských zemích vlastne ani nevyvinul). Druhým byl M. Mikuláš Puchník, který také zastával úrad oficiála. Následujícího roku vymenil Jan svou farnost u sv. Havla za úrad žateckého arcijáhna.
Jan zastával úrad generálního vikáre, který již v 80. letech 14. století díky svým pravomocím hrál podstatnou roli ve správe arcibiskupství, v neklidné dobe sporu mezi arcibiskupem a králem. Kvuli velkému západnímu schizmatu vzniklo neprátelství mezi ceským králem Václavem IV. a arcibiskupem Jenem z Jenštejna. Jejich spor byl také sporem o jmenování biskupu a vubec vysokých církevních úradu. K zásadnímu vývoji v sporech o obsazování úradu došlo po smrti Racka, opata kláštera v Kladrubech. Král totiž mínil vytvorit z kláštera nové biskupství ke zmenšení arcibiskupovy moci, a jmenovat novým biskupem sobe verného. Jan potvrdil za nového opata Olena 10. brezna 1393 poté, co mu zástupci kláštera predložili volební listinu. Ovšem v dobe mezi smrti starého a potvrzením nového opata pobýval Václav IV. na Krivokláte a nestihl podat proti volbe v termínu námitky. O tom, že se jednalo o delikátní vec a Jan o tom vedel, svedcí i opatrná formulace potvrzovací listiny. Toto Janovo potvrzení, které zhatilo královi plány bylo nejspíše hlavním duvodem, proc byl Jan zajat a mucen.
Vedle toho nekteré historické prameny hovorí o tom, že Jan kritizoval samotného krále, jiné, že nechtel vyzradit králi zpovední tajemství královny, jíž mel být zpovedníkem. Je možná i kombinace techto faktoru. Duvody, které prevažovaly, jsou nejisté. Podle katolické církve svedcí o tom, že hlavním duvodem je poslední z uvedených, i králova nezvyklá aktivita v mucírne. Král mel osobne Jana pálit na boku pochodní a tak jej nutit, aby vyzradil potrebné informace.
Mucení
Dne 20. brezna 1393 se brzo ráno sešel král Václav IV. s Janem z Jenštejna. Po krátké hádce nechal král zajmout ctyri muže z arcibiskupova doprovodu, Jana z Pomuka, Mikuláše Puchníka, míšenského probošta Václava Knoblocha a laika arcibiskupského hofmistra Nepra z Roupova. Ti byli vyslýcháni na Pražském hrade, poté na Staromestské radnici, kde byl posléze držen Nepr a ostatní byli presunuti do staromestské rychty (dnes dum c. 12 na rohu ulic Rytírské a Na Mustku), kde byli muceni. Jan zemrel behem tohoto mucení, ostatní byli propušteni. Okolo deváté vecer pak bylo jeho telo svrženo z dnešního Karlova mostu do Vltavy. Až do pruzkumu antropologa Emanuela Vlcka telesných pozustatku se predpokládalo, že Jan zemrel utonutím, Vlcek objevil poranení hlavy, která vznikla nejspíš pri mucení a vedla ke smrti ješte pred svržením do reky. 17. dubna našli Janovo telo zachycené na pravém brehu Vltavy,nedaleko svého kláštera (v místech, kde dnes stojí Zaákladní škola a Gymnázium Dušní ulice) rybári.Od nich jeho telo prevzali bratri Križovníci s cerveným srdcem - cyriaci, jejichž novicové jej uctive vyzvedli a a s úctou odpovídajíci jeho hodnosti jej pochovali v kostele sv. Kríže vetšího pri svém kláštere. Generálním prevorem byl tehdy bratr Jan (1373 - 1403), tretí generální prevor rádu, od prenešení sídla rádu do Prahy.
Zdroj: (
visit link)
EN:
Jan Velflín (Welflin, Wölflin) z Pomuku was born in the small market town of Pomuk in Bohemia, later renamed Nepomuk, which belonged to the nearby Cistercian abbey. He was born in the decade 1340-1349, and he first studied at the University of Prague, then furthered his studies in canon law at the University of Padua from 1383 to 1387. In 1393 he was made the vicar-general of Jan of Jenštejn (1348–1400), who was the Archbishop of Prague from 1378 to 1396. In the same year, on March 20, he was tortured and thrown into the river Vltava from Charles Bridge in Prague at the behest of Wenceslaus, King of the Romans and King of Bohemia (as Wenceslaus IV).
At issue was the appointment of a new abbot for the rich and powerful Benedictine Abbey of Kladruby; its abbot was a territorial magnate whose resources would be crucial to Wenceslaus in his struggles with nobles. Wenceslaus at the same time was backing the Avignon papacy, whereas the Archbishop of Prague followed its rival, the pope at Rome. Contrary to the wishes of Wenceslaus, John confirmed the archbishop's candidate for Abbot of Kladruby, and was drowned on the emperor's orders, March 20, 1393.
This account is based on four contemporary documents. The first is the accusation of the king, presented to Pope Boniface IX on April 23, 1393, by Archbishop John of Jenštejn, who went immediately to Rome together with the new abbot of Kladruby.
A few years later Abbott Ladolf of Sagan lists him in the catalog of Sagan abbots, completed in 1398, as well as in the treatise "De longævo schismate", lib. VII, c. xix.
A further document is the "Chronik des Deutschordens", a chronicle of the Teutonic Order compiled by John of Posilge, who died in 1405.
In the above accusation John of Jenštejn already calls John of Nepomuk, “saint martyr”. In the biography of the bishop, written by his chaplain, John of Nepomuk is described as "gloriosum Christi martyrem miraculisque coruscum;" (in English,) "a glorious martyr of Christ and sparkling with miracles."
Thus, the vicar put to death for defending the laws and the autonomy of the Catholic Church was revered as a saint straight after his death.
Source: (
visit link)