Masaryk Dormitory House is situated in a strategic location in Dejvice, Prague 6, just 20 minutes away from Prague Václav Havel international airport and city centre. In the neighbourhood, there is the Czech Technical University, the University of Chemistry and Technology Prague and the Catholical Theological Faculty of the Charles University.
Masaryk Dormitory House was built between 1923 and 1925 according to the plans of Antonín Engel (
visit link) . The dorm is still available here, the part of building can be rented for social events.
The author of this painting is Karel Stolar. Karel Stolar is the book illustrator who is dedicated to creating drawings sights. You can find this painting in book 'Pražské domy vyprávejí - VIII.'
This book is one of a twelve-part series of books describing structural changes and the development of cultural-historical monuments of Prague (houses, villas and palaces, library, banks, school, museum, hospital, farm, etc.).
=========================================================
Objekt Masarykových kolejí, nazývaný v nekterých tehdejších médiích pro svou rozlohu a noblesní architekturu též palácem, byl vystaven v letech 1924-1927. Hlavní stavební práce provedla osvedcená firma Václav Nekvasil v Karline. Po svém dokoncení mel objekt, nepocítaje suterény, celkem 18 666 m2 podlažních ploch. Bylo tady 72 jednolužkových pokojíku, studenty nazývaných ajnclíky, 307 pokoju dvoulužkových, 59 trílužkových a 2 petilužkové.Vícelužkové pokoje byly prevážné umísteny do nároží souboru budov.
Skupinové umývárny v jednotlivých oddeleních cítaly 220 umyvadel a 137 sprch, ale nechybely tam ani velké vanové lázne s 25 vanami. V prízemí meli studenti po jedné strane hlavního vstupu k dispozici prostornou jídelnu s kuchyní, po druhé strane byl divadelní sál s šermírnou. Oba sály sousedily se zahradou a sportovním hrištem.
K dennímu provozu patrila strojní cistírna odevu, moderní prádelna, kde se pralo ložní prádlo, ubrusy atd., správkarské dílny, holírna. Zapomenuto nebylo ani na lékarskou péci, prímo v objektu se nacházela ordinace a dokonce nemocnicní pokoje. Celá budova byla vytápena ústredním topením vcetne temperování chodeb. Pro zajímavost mužeme uvést, že trubky rozvodu teplé vody merily v souhrnu 4 km, studené vody 3 km, trubky na rozvádení tepla 7 km.
Behem okupace budovu Masarykových kolejí zabralo gestapo. Jeho príslušníci tu zustali až do kvetna 1945 a pó nich tady byla krátce umístena posádka Rudé armády.
Zacátkem cervence 1945 byla kolej konecne po mnoha letech volná a studenti mohli zacít s velkým úklidem a dezinfekcí všech prostor.To ješte objekt stále patril spolku Masarykova studentská kolej. Rok po „vítezném únoru“, 15. dubna 1949, došlo k prvnímu drastickému zásahu. Objekt prešel pod národní správu, ješte však bez zmeny vlastníka. K té došlo až v padesátých letech, kdy nejprve objekt získala Ceskoslovenská republika - ministerstvo školství - a definitivní vyhnání studentu bylo dovršeno prevedením budov na ministerstvo vnitra. Pozice studentu zaujali všemocní príslušníci tohoto ministerstva, objekt se stal verejnosti neprístupným a na jeho strechách vyrostly antény vysílacu a prijímacu.
V polistopadové euforii byli príslušníci Státní bezpecnosti z areálu rychle vystehováni. Zápis o predání a prevzetí areálu má datum 17. kvetna 1991. Za federální ministerstvo vnitra ho podepsal Drahomír Duchon, za CVUT prorektor pro výstavbu doc. ing. Svatopluk Vodera, CSc. Predtím se konalo dílcí predávání, pri kterém si ministerstvo vymínilo prístup do tzv. kabelovny, zrízené za komunistického režimu, kam byly svedeny duležité sdelovací kabely z budov státní správy a objektu strategického významu. Vlastní kabelovna a vstup do ní jsou zachovány dodnes. Slyšeli jsme, ale nevideli, že když v koleji sídlilo vnitro, byla do prostoru nedaleké stanice metra Dejvická vybudována podzemní chodba.
Po prevzetí kolejí vyvstala pred Ceským vysokým ucením technickým nutnost objekt generálne zrekonstruovat, jakmile budou k dispozici potrebné financní prostredky. Rekonstrukce zacala v listopadu 1996, a pokud šlo o její výsledek, nenašel se snad ani jediný kritik, protože byla peclive zhodnocena Engelova architektura a vrácena své puvodní noblese vcetne velkorysého rešení vnitrních prostor. Z mnohého, co bylo v objektu vykonáno, pripomeneme alespon vytvorení prostor pro volný cas studentu v prízemí a suterénu, kde našly místo klub, diskotéka, víceúcelový sál a dokonce i pivnice. Autory projektu velmi zdarilé rekonstrukce byli ing. arch. Oldrich Dudek, František Havlík, Pavel Hrcek a Jaroslav Jirkal. Slavnostní otevrení zrekonstruovaného a novotou zárícího areálu se konalo 8. zárí 1999. Hlavní projev prednesl rektor CVUT v Praze prof. ing. Petr Zuna, CSc.