Hrad Litice byl založen nekdy koncem 13. stol. za posledních Premyslovcu v rámci kolonizace tehdy ješte rídce osídleného pohranicního pralesa severovýchodních Cech, který byl královským majetkem. Podhurí povodí obou Orlic osídlili clenové rodu Drslavicu, kterí zakládali osady v jihozápadních Cechách a vybudovali nejstarší hrady na Plzensku - Litice a Potštejn. Jména svých puvodních rodových sídel prenesli i do své nové državy, kdy vybudovali opernou sít nových hradu, z nichž vedle Chocne a Kostelce to byl mocný hrad Potštejn v sousedství našeho hradu Litic. O Liticích máme první písemnou zprávu z roku 1304. Stal se opet brzy zbožím královským, když jej Václav II. smenil za jiné panství s Putou z Potštejna. Za krále Jana Lucemburského byl hrad zastaven Jindrichovi mladšímu z Lipé. Karel IV. po svém návratu z Itálie do Cech vykoupil radu královských hradu, mezi nimi i Litice. Pozdeji se hrad na krátko dostal do držení pánu z Lichtenburka.Na pocátku 70. let 14. stol. náleží již Litice pánum z Kunštátu a Podebrad, v jejichž držení byly témer po celé 15. stol. Roku 1389 koupil Bocek z Kunštátu k Liticím zboží a vesnici Kunvald. Jeho syn Viktorin stál vždy na strane podobojí a vystupoval proti Zikmundovi. Jako verný stoupenec Žižkuv osvedcil i své vojevudcovské schopnosti pri vyproštení Žižky obklíceného Pražany a panskou jednotou u Kostelce nad L. roku 1424, a pomohl tak odvrátit nebezpecí porážky. Roku 1421 pritáhla do okolí hradu Litic a Žampachu slezská knížata s množstvím vojenského lidu a spojila se s vojsky Puty z Castolovic, Janka Svídnického a Jana Mesteckého z Opocna a okolní krajinu poplenila a vypálila. Po smrti Viktorina roku 1427 zdedil celé panství jeho syn Jirí z Podebrad, který je zpocátku zastavil svému strýci Prockovi z Kunštátu. Za Jirího patril hrad mezi nejprednejší pevnosti v zemi.
Jirí z Podebrad zaujímá významné místo mezi feudály v zemi. Po smrti Hynka Ptácka z Pirkštejna se stal vudcem mocného východoceského landfrídu. Již tehdy se od neho ocekávalo, že vyvede zemi z težkých politických, hospodárských i náboženských zmatku. Dobytí Prahy v roce 1448 zajistilo Jirímu rozhodující vliv v zemi. Jeho snahou bylo posílit svou vládu a státní moc vytvorením pevné centralizované monarchie, zavést porádek a vytvorit všechny predpoklady a podmínky pro nový hospodárský a kulturní rozkvet. Oporou jeho moci se stal meštanstvo-šlechtický svaz a proti panstvu se opíral o mesta, hlavne husitská a o príslušníky nižší šlechty. Všechno jeho pocínání bylo vedeno touhou po míru a spravedlnosti. I v zahranicní politice a obratnou diplomacií se snažil nalézt ve znepráteleném svete spojence a prátele a vytvorit obranný svaz evropských panovníku proti Turkum. Jeho úsilí vyloucit z politického dení náboženské vlivy bylo v jeho dobe príliš moderní a daleko predbíhající dobu. Jinak v otázce náboženské se stavel proti každému radikalismu. Neváhal proto proti Táboru, který jej otálel uznat a nechtel se vzdát svých náboženských zvláštností, vystoupit v roce 1452 vojenskou silou a podrobit si jej. Prední táborští radikální kneží byli zajati a uvezneni na Jiríkových hradech, Mikuláš z Pelhrimova na Podebradech a Václav Koranda starší na Liticích, kde také zemrel. Tím padly i poslední prekážky, aby v zemi zavládl náboženský mír a jednota v radách podobojí. V druhé polovine padesátých let se v Praze formuje bratrstvo, jež navazuje na ucení Petra Chelcického. Tomuto bratrstvu vykázal na Rokycanovu prímluvu Jirí útulek na panství litickém ve vsi Kunvalde. Kazatel Rehor se svými stoupenci se sem prestehoval zrejme v roce 1457. Zde ve vší odloucenosti od sveta založil bratrskou jednotu, jež zde zapustila koreny a pozdeji dosáhla svetové proslulosti.
Presné datum a místo narození Jirího z Podebrad není bezpecne známo. Patrne to však bylo v dubnu 1420.Za jeho rodište se udávají Podebrady, ale písemné prameny se v tomto tvrzení ruzní. Není však vylouceno, že to byly práve Litice, kde Viktorin v té dobe byl „sedením“. Jirí si do roku 1458 vybudoval ve východních Cechách jednak smenami za zboží moravská, jednak koupí celistvou državu neobycejné rozlohy, jež byla svou velikostí po rožmberském panství nejvetší v zemi. Od dvou mohutných opor Podebrad na Labi a Litic na Orlici se táhla jednolite na sever a východ až k ceskému pomezí a Minstrberkem vnikala hluboko do Slezska. K tomuto obrovskému panství patrila i cást zemepanské moci v právu ražení mincí.
Litice se tešily zvlášt velké pozornosti Jirího. Tvrdý a nesnadno prístupný hrad si Jirí cenil. Veliké a nákladné úpravy, jež zde provádel již jako ceský král, aby výstavbou nových hradeb, bran a mohutné veže ješte posílil pevnost tohoto sídla, zavdaly podnet k domnenkám, že se Litice mely stát Jiríkovým Karlštejnem. Pozdní zprávy (patrne bez dokladové opory) tvrdí, že Jirí zde chtel vytvorit pevný úkryt pro korunovacní klenoty a pro zemské desky. Korunovacní klenoty ani zemské desky však nikdy nebyly na hrade ani prechodne uloženy. Bylo jej však nejednou použito za pevné a bezpecné vezení osob, na nichž zemskému správci a pozdeji králi zvlášt záleželo. Novostavba hradu Litic spadá do doby, kdy Jirí stál v obnoveném boji proti Matyáši Korvínovi. Opevnené Litice mely prispet k obrane východních Cech. Matyáš vtrhl do Cech roku 1469 a v okolí Litomyšle a Vilémova v Železných horách se ocitl v obklícení vojsk krále Jirího. Pred naprostou porážkou ho zachránila Jiríkova velkomyslnost.
Po smrti Jirího z Podebrad nezustalo dlouho celé dedictví nerozdelené. Roku 1472 pripadl hrad Litice se vším k tomu príslušejícím zbožím (rychnovským, castolovickým, cerníkovským, jelenským, týništským a mestecka Veliš, Most, Postoloprty) Bockovi z Kunštátu. U všech synu zustal litický hrad v úcte, takže i do smlouvy o delení majetku bylo zapsáno, že všechny duležité listiny budou uloženy do truhly se ctyrmi zámky, aby každý mohl mít jeden klíc, truhla mela být uložena na Liticích. Ješte za svého života postoupil Bocek Litice bratru Jindrichovi, ale Jindrich musel své statky odprodat, ponevadž s zadlužil v boji s králem Matyášem Korvínem o knížectví minstrberské.Na radu krále Vladislava projevil zájem o litické panství Vilém z Pernštejna a v roce 1495 byla již koupe vložena v zemské desky. K panství tenkrát príslušelo mimo hrad Litice s poplužním dvorem pul mestecka Žamberku a Chocne, Kunvald a rada vesnic a dvoru v okolí. Vilém z Pernštejna získal zároven i potštejnské panství, dosud královské zápisné zboží a všechnu svoji péci na úkor Litic prenesl na hrad Potštejn, který se stal i správním strediskem všech pernštejnských statku v této krajine. To byl také pocátek chátrání litického hradu, který byl podrízen potštejnskému úredníku a k jehož opatrování bylo urceno jen nejnutnejší služebnictvo s mnohem menším služným, než se za stejné služby vyplácelo na Potštejne.
Vilém z Pernštejna rozdelil roku 1507 své statky mezi syny Jana a Vojtecha. S ceským zbožím dostal Litice mladší Vojtech. Po jeho smrti roku 1534 dedí všechna panství bratr Jan. Janovým nástupcem a dedicem byl jeho syn Jaroslav, který však již nebyl tak dobrým hospodárem jako predchudci. Nebyl též nábožensky snášenlivý, nebot roku 1547 vypovedel z celého panství príslušníky Jednoty bratrské. Když zadlužil všechna svá panství, byl nucen postupne je odprodat a tak roku 1556 zakoupil velké potštejnské a litické panství Arnošt, falckrabe rýnský a hrabe kladský, který je však již v príštím roce se ziskem rozprodal dále.
Tak již v roce 1557 prodal hrad Litice s mesteckem, k nemuž náležela i polovice mesta Žamberka a osm vesnic, za 6,625 kop grošu Václavu Okrouhlickému staršímu z Knenic.Avšak ani okrouhlictí Litice dlouho nedrželi, nebot je již v roce 1562 prodali Mikuláši z Bubna, který k nim prikoupil i tvrz Doudleby, druhou polovici mesta Žamberka a dalšími koupemi zaokrouhlil litické panství, jež pak zustalo v držení tohoto rodu až do roku 1809.
Mikuláš si litický hrad oblíbil natolik, že jej ucinil svým rodovým sídlem, ale postavil zároven zámek v Doudlebách a Žamberku, kde strídave pobýval. Tak byl nepohodlný a neprístupný hrad odsouzen k rychlé zkáze. Urbár žambereckého panství zachycuje v roce 1657 Litice jako polorozborený hrad, kde prední palác mohl sloužit za maštale a skladište obilí v case nebezpecí válek. Roku 1681 byl hrad již zcela opušten, ale dbalo se na to, aby se úplne nerozpadl a provádelo se alespon zajištení zadního paláce.
V desolátním stavu byl hrad opet kolem 18. stol., kdy byl i prední palác propadlý a bez strechy. Asi kolem roku 1770 se pak provádely nejnutnejší opravy.
O záchranu hradu se usilovalo i v 19. stol. a v létech 1890 – 1894 se na nem uskutecnovaly první vetší opravy a zajištování rozpadlého zdiva palácu i opevnení. Na plánech oprav a znovuvybudování krovu pracoval i známý architekt Josef Mocker, ale mnoho z jeho plánu uskutecneno nebylo.
Cástecné zajištení a konservování zrícenin bylo provádeno v létech 1933–35, kdy bylo také upravováno vyhlídkové patro veže.