About Czechoslovak pilots during WWII
On 15 March 1939 Germany occupied Czechoslovakia (now Czech Republic), the Luftwaffe confiscated all Czechoslovak Air Force aircraft. Emigration was strictly controlled and former air force personnel were not allowed to leave the country Protectorate of Bohemia and Moravia (
visit link) . But many Czechoslovak airmen got themselves smuggled into Poland. Of these a few joined the Polish Air Force but most continued to France. (
visit link)
After France capitulated to Germany on 22 June 1940, many Czechoslovak airmen escaped to the United Kingdom. The RAF quickly created new squadrons formed of Czechoslovak pilots. The first fighter unit was No. 310 Squadron RAF (
visit link) and immediately joined in the Battle of Britain (
visit link) . A bomber unit, No. 311 Squadron RAF (
visit link) a further Czechoslovak fighter units No. 312 Squadron (
visit link) and No. 313 Squadron (
visit link) soon followed.
Many of the Czechoslovak pilots died during WWII. Their memorials are located in many places in Western Europe, but also in Czech Republic. The monuments have different shapes and sizes. One of the typical forms is the memorial plaque located on the houses where the pilot was born or where they lived for some time.
Josef Stehlík (1915–91) was a Czechoslovak fighter ace. In the Second World War he served in the French Air Force and then the Royal Air Force Volunteer Reserve. In 1944 he transferred to the Eastern Front, where he commanded the 1st Czechoslovak Independent Fighter Air Regiment.
Stehlík was a Czechoslovak Air Force pilot in the 1930s, latterly as a flying instructor. When Germany occupied and partitioned Czechoslovakia in 1939 he escaped via Poland to France. When France capitulated in 1940 Stehlík was evacuated to Britain, where he joined the Royal Air Force Volunteer Reserve.
Stehlík returned to Czechoslovakia in 1945 and resumed his Czechoslovak Air Force career until 1948, when the new Communist government politically purged armed forces personnel who had served in Western armed forces. Stehlík was remanded in prison for a year, demoted but then released without charge.
Stehlík was restricted to lowly civilian jobs until 1964, when the Communist government politically rehabilitated him and granted him a retired military rank. He died in post-Communist Czechoslovakia in 1991.
Plaque Inscription:
PER ARDUA AD ASTRA
V LETECH 1917 – 1991
ŽIL V TOMTO DOME
PLK. JOSEF STEHLÍK
PILOT CESKOSLOVENSKÉHO
VOJENSKÉHO LETECTVA
STÍHACÍ ESO TRÍ FRONT
VE DRUHÉ SVETOVÉ VÁLCE BOJOVAL
VE FRANCII, VELKÉ BRITÁNII
A SLOVENSKÉM NÁRODNÍM POVSTÁNÍ
NARODIL SE 26.3.1915 V PIKÁRCI
U ŽDÁRU NAD SÁZAVOU
ZEMREL 30.6.1991 VE SLAVICÍNE
CEST JEHO PAMÁTCE
SLAVICÍN 26.3.2015
The memorial plaque is located on the wall of the house where Stehlík lived in 1917-1991
See also: (
visit link) (
visit link) (
visit link)
=========================================================
Plk. Josef Stehlík jako jediný ceskoslovenský stíhací pilot bojující ve druhé svetové válce se stal stíhacím esem trí front. Na nebi Francie, Velké Británie a Slovenska dosáhl 10 sestrelených letounu jiste, 3 sestrelil pravdepodobne a 1 letoun poškodil.
Josef Stehlík se narodil 26. brezna 1915 v Pikárci u Ždáru nad Sázavou. Jeho otec, lesní hajný, chtel, aby Pepík byl jeho pokracovatelem, ale syn uprednostnil vyucení v oboru soustružník kovu a elektromechanik. Pritahovala jej vune leteckého benzinu. Dobrovolne se prihlásil k leteckému výcviku, který zahájil u 83. letky 5. težkého bombardovacího pluku v Brne roku 1935. Velmi dobre zvládl kurz leteckých mechaniku a základní pilotní výcvik.
U leteckého pluku c. 1 v Praze absolvoval v letech 1936 – 1937 pilotní a poddustojnickou školu. Po ukoncení základního a pokracovacího kurzu odešel do stíhací školy v Hradci Králové. Po jejím absolutoriu byl dne 15. cervence 1937 zarazen k 39. stíhací letce v hodnosti svobodníka.
V roce 1938 byl povýšen do hodnosti cetare a zároven jmenován polním pilotem. Pusobil jako instruktor v pilotní škole na Slovensku. Nejdríve ve Spišské Nové Vsi a až do 14. brezna 1939 v Pieštanech. Na pokyn Svazu letcu se pokusil odejít do zahranicí, ale první pokus se mu nezdaril. Až za podpory ostravských železnicáru, schovaný pod uhlím, se v nákladním vlaku dostal do Polska. Zde podepsal závazek do Cizinecké legie a odplul do Francie. Po zahájení války nastoupil k preškolení v Chartres, ve stredisku pro stíhací piloty. Dne 2. prosince 1939 zasáhl s jednotkou GC III/3 do leteckých boju na západní fronte.
Odlétal 66 operacních hodin a sestrelil 6 letounu jiste a jeden pravdepodobne.
Po porážce Francie patril ve Velké Británii k zakládajícím clenum 312. perute RAF. V leteckých soubojích nad Albionem i nad okupovanou Evropou si pripsal 2 jiste sestrelené neprátelské letouny, 2 pravdepodobne sestrelené a 1 poškozený.
Od podzimu 1941 zacala neméne slavná kapitola jeho pilotního remesla – pusobil jako ucitel létání. V Kanade úspešne predával své bohaté bojové zkušenosti celé rade pilotních žáku, z nichž nejúspešnejším se stal Otto Smik, nejlepší cs. stíhac slovenské národnosti sloužící v RAF.
Od dubna 1943 se znovu vrátil k operacnímu létání se svou 312. perutí, ale dalších sestrelu už v radách RAF nedosáhl. Dobrovolne se prihlásil k nasazení na východní frontu, kam pod velením škpt. Františka Fajtla odplul v únoru 1944. Zde už jako nadporucík se stal velitelem 1. letky 1. cs. samostatného stíhacího pluku v SSSR. Po preletu celého pluku na pomoc SNP velel npor. Stehlík prepadové skupine osmi letounu, která provedla úspešný útok na pieštanské letište. V leteckých soubojích npor. Stehlík sestrelil 2 nemecké letouny, provádel útoky na pozemní cíle a mobilní techniku neprítele, významne podporoval pechotu v bojích u Banské Štiavnice. Po potlacení SNP odletel do Rumunska. Poté byl odvelen ke 2. cs. stíhacímu pluku a zarazen do funkce zástupce velitele pluku. Po ukoncení války privedl 12. kvetna 1945 2. cs. stíhací pluk do Prahy. V hodnosti štábního kapitána pomáhal budovat vojenskou leteckou akademii v Hradci Králové. Jeho radost z létání však netrvala dlouho. Po roce 1948 byl propušten z armády, zbaven dustojnické hodnosti a uveznen v povestném "Domecku" na Hradcanech. Pro nedostatek dukazu byl po osmi mesících propušten. Mohl pracovat pouze v delnických profesích. Podarilo se mu získat místo ridice sanitky v Lázních Jeseník. V roce 1968 byl cástecne rehabilitován.
Obcanem našeho mesta se pan Josef Stehlík stal dne 9. srpna 1971. V roce 1990 byl plne rehabilitován, byla mu vrácena dustojnická hodnost s povýšením na plukovníka letectva v záloze. Dne 8. kvetna 1991 mu byl udelen rád M. R. Štefánika. Pro nemoc si jej však z rukou prezidenta republiky Václava Havla prevzít nemohl.
Plk. v. v. Josef Stehlík zemrel dne 30. kvetna 1991 ve Slavicíne. Dnes jsou jeho ostatky uloženy v rodinné hrobce v Bratrejove.