The early Baroque chateau, founded by Pavel Michna of Vacínov after the end of the Thirty Years' War. In 1685 the estate was rebuilt, and in 1815, the classicist adaptations were made by J. A. Schwarzenberg (
visit link) .
The chateau is close to public now.
About painting
The author of this painting is Karel Stolar. Karel Stolar is the book illustrator who is dedicated to creating drawings sights. You can find this painting in book 'Pražské domy vyprávejí - VIII.'
This book is one of a twelve-part series of books describing structural changes and the development of cultural-historical monuments of Prague (houses, villas and palaces, library, banks, school, museum, hospital, farm, etc.).
=========================================================
Zámek Jinonice je architektonická památka v pražské ctvrti Jinonice. Puvodne na míste zámku stál dvorec, o kterém je první zmínka již z roku 1088. Ten však byl za tricetileté války zpustošen.
Majitelé panství Jinonice se v prubehu casu menili vetšinou pri príležitosti význacných politických nebo vojenských událostí. Tak od Ferdinanda Hoffmanna Jinonice koupil v roce 1598 Albrecht Pfefferkorn z Otopachu, do jehož majetku prešly v roce 1610 rovnež sousední Butovice. Od té doby byly obe vesnice soucástí jednoho panství a tím i sdílely spolecné osudy.
Albrecht Pfefferkorn se však zúcastnil stavovského povstání. Hned príští den po defenestraci císarských místodržících z oken Pražského hradu zvolil Stavovský snem 24. kvetna 1618 vládu 30 direktoru a jmenoval vojenské velitele. Mezi zvolenými direktory byl i Albrecht Pfeffer- korn.V této funkci 26. srpna 1619 hlasoval pro zvolení kurfirta Fridricha Falckého ceským králem, ale ješte téhož roku tento majitel Jinonic a Bu- tovic zemrel a byl pohrben v butovickém kostele sv. Vavrince.
Prišla Bílá hora a po ní i msta vítezu. V prípade Albrechta Pfefferkorna, jelikož už byl po smrti, msta polovicní. V roce 1621 byl posmrtne odsouzen ke ztráte veškerého majetku, který zahrnoval i obe vesnice. Rozsudek je velice zajímavý z toho duvodu, že prináší první písemnou zprávu o jinonické tvrzi, která však byla nepochybne staršího puvodu.
Rodina se zrejme proti rozsudku odvolala a uspela. Cestou císarské milosti byly Jinonice i Butovice ponechány nejstarší Pfefferkornove dceri Johane, provdané za Hynka Jiríka Ždárského ze Ždáru. Od ní je koupil známý zbohatlík z Tricetileté války Pavel Michna z Vacínova. Práve za Tricetileté války utrpely Jinonice velké škody. Po válce tady zustala jen tri hospodárská stavení, kdežto ctyri dvory byly poboreny. Nekteré obce v pražském okolí však za války dopadly ješte hur. Po smrti Pavla Michny prešly Jinonice a Butovice na jeho syna Václava Michnu z Vacínova, který je v roce 1678 spolu s Košíremi prodal Jirímu Ludvíkovi hrabeti ze Sinzendorfu. Od jeho ovdovelé manželky Alžbety Doroty koupil v roce 1685 celý tento majetek Ferdinand Vilém ze Schwarzenberka.
Do prucelí zámku byl vestaven vjezd s barokním portálem, který je i prujezdem do hospodárského dvora. V nadpraží byl umísten erb tehdejšího majitele Jana Adolfa Schwarzen berka, který tam zustal dodnes. Puvodní zámek je prostá jednopatrová obdélníková budova. Nad vstupním prujezdem stojí na hrebeni strechy drevená vežicka na ctvercovém pudorysu, krytá jehlancovitou strechou s hrotem a makovicí. Pochází pravdepodobne z doby výstavby zámku. Na východní strane vežicky je ciferník vežních hodin, uvnitr pak hodinový stroj, v roce 1984 prestavený na elektrický pohon. Vežicka tvorí soucást pudního prostoru nad východním krídlem, kde byly pozdeji zrízeny byty.