CS:
Návesní klasicistní zvonice z roku 1749 pripomínající nekdejší samostatnost obce Lidmerice je významnou sakrální architekturou místa.
ANOTACE
Návesní klasicistní zvonice z roku 1749 pripomínající nekdejší samostatnost obce Lidmerice je významnou sakrální architekturou místa.
HISTORICKÝ VÝVOJ
Zdená zvonice byla zbudována v klasicistním slohu roku 1749. Roku 1911 byla stavba opravena. Po roce 1945 došlo v interiéru zvonice k tragické události, kdy byly explozí granátu roztrhány deti, které si zde hrály s vojenskou municí z 2. svetové války. Výbuch zpusobil také utržení a znicení zvonu zavešeného nahore ve zvonici.
POPIS PAMÁTKOVÉ HODNOTY
Solitérne stojící návesní zvonice v Lidmericích (dnes soucást Olbramovic) predstavuje hodnotnou ukázku zdeného lidového stavitelství jižní Moravy z období první poloviny 19. století a je zároven vyýznamným reprezentantem vývoje stavebního typu obecních zvonic a zvonicek, s jejichž hromadným zrizováním a výstavbou se zapocalo po polovine 18. století v souvislosti s vydáním tzv. ohnových patentu císarovny Marie Terezie a protipožárních narízení jejího nástupce Josefa II. Architektonicky výrazne proclenená vežovitá hmota lidmerické zvonice se smerem vzhuru, ke stanové streše kryté bobrovkou, mírne zužuje. Zdivo objektu tvorí približne ze dvou tretin v regionu dríve hojne využívaná nepálená cihla, zbývající horní cást stavby je zhruba od parapetu pulkruhove zaklenutých okenních otvoru dozdena z cihel pálených. Interiér je otevrený až k vestavené trámové konstrukci pro zavešení zvonu, po kterém zbylo jen torzo drevené hlavy. Nad zvonovou konstrukcí je šachta zvonice oddelena od krovu jednoduchým stropem z širokých prken. Fasáda je pojata jako soustava lizénových rámcu a delících ríms, v prízemí s charakteristickým motivem frontonu. Prestože byly nekteré štukové detaily v rámci novodobých oprav nevhodne zjednodušeny (zejména drobná profilaci ríms a frontonu), predmetná vežovitá zvonice nadále zustává cennou ukázkou zdené architektury vystavené v duchu zlidovelého klasicismu, je duležitou urbanistickou a orientacní dominantou pri rozcestí obecních cest a z historického hlediska upamatovává na nekdejší samostatnost obce Lidmerice.
STAV ZACHOVÁNÍ PAMÁTKOVÉ HODNOTY
Zvonice se nachází v pomerne dobrém stavu, ze závad je zrejmé zavlhání stavby v prízemní cásti, kde jsou také nejvíce patrné lokální poruchy omítek, druhé místo s vícecetným výrazným poškozením omítnutí je kordonová rímsa s frontony ukoncující prízemí.
POPIS
Zvonice je hranolová, mírne se kónicky zužující vežovitá stavba ctvercového pudorysu s fasádami clenenými výrazne plasticky vystupujícími architektonickými clánky, které vnejší plášt zvonice delí do trí cástí (plochy a lizénové rámce jsou omítnuty bíle, sokl, rímsy a frontony v okrovém tónu). Spodní soklová cást, clenená lizénovými rámci vyrustajícími z mírne predstupujícího soklu, je na severovýchodní strane prolomena pravoúhlým vstupem a na protejší strane hlubší segmentove zaklenutou nikou, do níž je vložena obdélná, nahore segmentove tvarovaná mramorová pametní deska se jmény a orámovanými fotografiemi obetí 1. svetové války. Na obou bocních stranách jsou plochy v lizénových rámcích prolomeny melkými pravoúhlými nikami. Strední etáž prucelí zvonice, clenená vpadlinami tvaru horizontálne orientovaného obdélníka, oddeluje od soklu masivní kordonová rímsa, ze které na všech stranách vyrustají trojúhelníkové frontony, opatrené krytinou. Horní zvonicové patro oddeluje opet masivní kordonová rímsa krytá bobrovkou. Prucelí zvonicového patra, clenená opet lizénovými rámy, jsou prolomena na všech stranách pulkruhove zaklenutými okenními otvory s kovanými mrížemi z pravoúhle se protínajících tordovane stácených prutu. Vyložená korunní rímsa má na jihovýchodní strane dochovanou nárocnejší profilaci z oblounu a výžlabku, která byla na ostatních stranách setrena novodobou simplifikující úpravou. Strecha je stanová s námetky krytá pálenou bobrovkou, do vrcholu stanu je vetknut kovaný kríž se zakoncením breven kruhového tvaru. Interiér je otevrený bez pater až k trámové konstrukci zavešení zvonu, ze kterého zbylo (in situ) pouze torzo drevené hlavy. Nad zvonovou konstrukcí je šachta zvonice oddelena od prostoru krovu prkenným stropem.
EN:
The classical bell tower from 1749, reminding of the former independence of the village of Lidmerice, is an important sacral architecture of the place.
ANNOTATION
The classical bell tower from 1749, reminding of the former independence of the village of Lidmerice, is an important sacral architecture of the place.
HISTORICAL DEVELOPMENT
The bell tower was built in the classicist style in 1749. In 1911 the building was repaired. After 1945, inside the belfry, there was a tragic event when the children who played here with military ammunition from the Second World War were ripped with a grenade explosion. The explosion also caused the bell to be torn and destroyed hanging up in the bell tower.
DESCRIPTION OF MONUMENT VALUE
The solitary coniferous belfry in Lidmerice (now part of Olbramovice) represents a valuable example of the brick folk architecture of South Moravia from the first half of the 19th century and is also a prominent representative of the development of the building type of municipal bells and bell towers, with their mass establishment and construction being started after mid 18 In the context of the so - called fire patents issued by Empress Maria Theresa and the fire regulations of its successor Joseph II. The architecturally pronounced tower-shaped mass of the belfry's bell tower is upward, tapering slightly to the tent roof covered with a bobbin. The masonry of the building makes up roughly two-thirds of the region a previously used non-fired brick, the remaining upper part of the building is roughly from the sill of the semi-circular vaulted window holes drawn from the brick bricks. The interior is open to the built-in beam construction for hanging the bell, leaving only the torso of the wooden head. Above the bell construction, the bell tower is separated from the roof by a simple ceiling of wide planks. The façade is conceived as a system of lysene frames and dividing ledges, on the ground floor with a characteristic motif of the fronton. Even though some stucco details were unnecessarily simplified (especially small profiles of ledges and fronts), the tower-shaped tower remains a valuable example of brick-built architecture built in the spirit of classical classicism. It is an important urban and landmark in the crossing of municipal roads. former autonomy of the village of Lidmerice.
STATE OF SAVING OF MONUMENT VALUE
The bell tower is in a relatively good condition, the defects are evident in the humidification of the building on the ground floor, where the most noticeable are local faults of plaster, the second place with multiple significant damage of plastering is a cordon ledge with fronts terminating the ground floor.
DESCRIPTION
The bell tower is a prismatic, slightly tapered tower structure of a square plan with facades divided by distinctly plastically protruding architectural elements, dividing the outer shell of the belfry into three parts (the areas and lysene frames are smeared with white, plinth, cornices and fronts in ocher tone). The lower base part, broken out by lysene frameworks, growing from a slightly protruding plinth, is broken by a rectangular entrance on the northeast side and on the opposite side a deeper segmented niche with a rectangular, top segment-shaped marble memorial plaque with names and framed photographs of the victims of the First World war. On both sides the surfaces in the lysene frames are broken by shallow rectangular niches. The middle frontage of the bell tower, divided by the horizontal rectangular shaped plunges, separates from the pedestal a massive cordon ledge from which triangular fronts with roofing are on all sides. The upper bell tower separates again a massive cordon ledge covered with a bobbin. The facade of the bell tower, broken down once more by lysene frames, is broken on all sides by semicircularly-arched window openings with forged lattices of rectangular intersecting tortuous rods. The exposed crown cornice has on the southeastern side a more demanding profile of the foliage and drains, which on the other side was wiped out by a modern simplification. The roof is tented with motifs covered with a burnt bobbin, a forged cross with a rounded bead end is inserted into the top of the tent. The interior is open without floors up to the beam construction of the bell hanging, leaving only (in situ) the torso of the wooden head. Above the bell-shaped structure, the bell tower is separated from the roof space by a plank ceiling.
Source/Zdroj:
(
visit link)
(
visit link)