Budova Hlavního nádraží by Karel Stolar - Prague, Czech Republic
Posted by: 
ToRo61
N 50° 04.971 E 014° 26.056
33U E 459525 N 5547995
Budova Hlavního nádraží // Praha hlavní nádraží
Waymark Code: WMV3H6
Location: Hlavní město Praha, Czechia
Date Posted: 02/17/2017
Views: 40
Praha hlavní nádraží is the largest and most important railway station in Prague in the Czech Republic. Located in Vinohrady, it was originally opened in 1871 and named Franz Josef Station after Franz Joseph I of Austria. During the First Republic and from 1945 to 1953 the station was called Wilson Station after former President of the United States, Woodrow Wilson.
The Art Nouveau station building and station hall were built between 1901 and 1909, designed by Czech architect, Josef Fanta, on the site of the old dismantled Neo-Renaissance station designed by Czech architects Antonín Viktor Barvitius and Vojtech Ignác Ullmann. The station was extended by a new terminal building, built between 1972 and 1979, including an underground station and a main road on the roof of the terminal. The new terminal building claimed a large part of the park, and the construction of the road cut off the neo-renaissance station hall from the town. In 2011 a partial refurbishment of the station was completed by Italian company Grandi Stazioni, which has leased retail space for 30 years from 2002.
The author of this painting is Karel Stolar. Karel Stolar is the book illustrator who is dedicated to creating drawings sights. You can find this painting in book 'Pražské domy vyprávejí III.'
This book is one of a twelve-part series of books describing structural changes and the development of cultural-historical monuments of Prague (houses, villas and palaces, library, banks, school, museum, hospital, farm, etc.).
=========================================================
Na míste rozkošných sadu a stinných stromoradí táhnou se nyní pásma kolejová po navážkách a náspech.“ Takto a podobne psal dobový tisk v roce 1871 o dalším pražském nádraží. Bylo tím myšleno nádraží císare Františka Josefa I. (Prag Franz Josef I. Bahnhof), na kterém byl v témže roce zahájen provoz. Bylo v poradí tretím pražským nádrážím po dnešním Masarykove a nádraží na Smíchove.
Zde vznikla v letech 1870-1871 nová rozlehlá nádražní budova, kterou v novorenesancním slohu navrhli architekti Antonín Barvitius (1823-1901) a Vojtech Ignác Ullmann (1822-1897). Stavbu nádražní budovy a kolejište mohli Staropražané sledovat ješte z novomestských hradeb, ktere byly zbourány až o ctyri roky pozdeji. Pri výkopových pracích se nacházelo velké množství lidských i zvírecích kostí, upomínka na doby, kdy bývaly pražské hradby obléhány cizím vojskem. Delníci kosti sbírali a prodávali je podnikavému obchodníkovi, který si prímo v míste postavil váhu a za kilogram kostí vyplácel dva krejcary. Na míste hradeb pak vznikl rozsáhlý park a zajímavostí je, že kvalitní zemina pro výsadbu byla získávána z výkopu základu pri stavbe Rudolfina. Nové nádraží melo devet kolejí pro osobní i nákladní vlaky. První vlak sem prijel 14. prosince 1871 z Vídne a privezl devet cestujících. Velkou kresbu objektu nádraží vcetne podrobného popisu je možno najít v casopise Svetozor c. 3, ze dne 19. ledna 1872.
Provoz na nádraží císare Františka Josefa I. rok od roku vzrustal a vzhledem k pribývajícímu poctu osobních i nákladních vlaku prestalo kapacitne vyhovovat. Proto byla v roce 1899 vypsána architektonická soutež na novou vícekapacitní nádražní budovu, vcetne radikálního rozšírení kolejište a nástupišt. Ze souteže vyšel vítezne návrh architekta Josefa Fanty (1856-1954). Podle neho bylo také nádraží v letech 1901-1909 komplexne prestaveno, vcetne nove budovy nádraží, a to na míste puvodní, která byla postupne stržena. Vyrostl tu objekt v tehdy módním architektonickém slohu, secesi. Jeho hlavni budova vynikala bohatstvím tvaru a umeleckou výzdobou nejen prucelí, ale i interiéru. Stred celé mohutné stavby tvorila kupolovitá odjezdová dvorana, po stranách pak dve patrová bocní krídla s provozními prostorami, zakoncenými vyššími vežovitými budovami. Celková délka objektu byla 214 m, šírka 28 m. Železnou nýtovanou konstrukci dvorany nadraží tvorilo 21 dvojitých oblouku o rozpetí 33 m. Uvádí se, že bylo spotrebováno 2 000 tun žele/a, 1 200 000 nýtu a 18 000 m2 zinkového plechu na strešní krytinu. Nástupište u prijímací budovy a dve další ostrovní nástupište byla preklenuta impozantním loubím o délce 235 m, šírce 76 m a výšce 18 m. Stavba trvala necelých devet let, a to za neprerušeného provozu nádraží. Zadání veškerých prací stavebních i umeleckých se dálo cestou souteží, pro práce remeslné povetšine souteži širší, pro význacné práce umelecké soutežemi omezenými. Stavitelské práce byly zadány firmám pánu Gregora a Elhenic- kého. Prvne jmenovaná firma provedla cást severní, druhá cást jižní a stred.
Na výtvarné výzdobe exteriéru i interiéru nové nádražní budovy se podíleli význacní umelci, sochari Stanislav Sucharda, Cenek Vosmík a Ladislav Šaloun, malír Václav Jansa a mnozí další.
Výtvarná výzdoba nádraží byla doplnena sochou Osvobození od prof. Josefa Pekárka (1873-1930), umístenou ve vestibulu. Slavnostní odhalení plastiky se konalo za prítomnosti cetných oficiálních hostu 4. listopadu 1925. Socha predstavovala dívku vypouštející holubici svobody a držící v ruce ratolest, symbol slovanského osvobození. Na podstavci bylo vytesáno datum 28. ríjna 1918.
Nádraží bylo pozdeji prejmenováno na Wilsonovo na pocest státníka a amerického prezidenta Woodrowa Wilsona. Ve Vrchlického sadech stával od roku 1928 také jeho pomník, za okupace znicený nacisty.
Website of painting. Exact URL of painting is required: [Web Link]
Artist: Karel Stolař
Date of Your Photograph: 01/13/2017
Medium of Painting: pen and ink
Date of Painting: Not listed
|
Visit Instructions:
Describe your visit, including the date, with as much detail as possible, and contribute at least one photo, original, different from those already in the gallery, if possible.