Oškobrh nedává svou tajemností spát nejednomu historikovi. V základu tohoto jména se snad skrývá keltský název pro Javorové hory - Askiburgion oros, nebo germánský Aska-berg. Tohle jméno najdeme v knihách a na mape reckého geografa Ptolemaia. Otázkou ovšem zustává, proc by se nevýznamný kopec v Polabí, hluboko v barbarských krajích, dostal i na mapu sveta?
Anebo není tak nevýznamný? Je neco pravdy na povestech, které ho obklopují? Je jeho postavení v ceském kotlíku nejak výjimecné, nebo je to všechno jen prání, ci velký omyl? Nevíme... Existují ruzné teorie i povesti o puvodu tohoto jména, vybrat si mohou všichni. Keltové zde meli velké mesto napojené na pravekou obchodní dálnici (tzv. Certova brázda), knežna Libuše sem jezdila na kouzelné byliny a veštila, v kopci spí další vojsko svatého Václava. A nebylo náhodou na Oškobrhu i legendární hradište Canburg, kde neslavne skoncila výprava franckých nájezdníku Karla Velikého? Dal kopci jméno germánský jasan, nebo snad legendární Vošek, blízký prítel ci milenec Libušin? Zdá se, že príznivci Keltu, Germánu, Slovanu i cervené knihovny mohou být spokojeni se svým vysvetlením. Oškobrh uspokojí všechny, vcetne svých dnešních návštevníku - turistu a milovníku odlehlých koutu. A pokud se pídíte po pravde, vezte, že je jako místní opuka - veleduležitá pro stavitele zdejšího hradište, nebo nedaleké libické tvrze, a bezcenná pro sberatele bylin, obdivovatele vetru a ochutnávace nehmatatelných energií. Zeme se nenechává príliš vyrušovat dovádením blech na své kuži.
Z geomantického i historického hlediska je Oškobrh evidentne duležitý kopec, a to minimálne pro strední Cechy. Jakožto svedecký vrch byl jiste významnou pozicí lidského osídlení už odedávna. Vypíná se nad labskou rovinou, která jiste vždy byla místem plným zvere. Kopec svým obyvatelum dával výhodu snadného prehledu nad lužními lesy pod sebou, a soucasne poskytoval suché a bezpecné místo k osídlení. Zajímavý je zde i rozdíl v energiích tohoto výšinného hradište oproti nedalekým Libicím, kde bylo naopak hradište blatné, založené na energiích a pod ochranou vody.
Geograficky je tenhle kopec stredem rozsáhlé sníženiny od Kolína na jihu až po Roždalovice na severu. Tam najdeme i záložní zdroj Oškobrhu - vrch Chotuc. S tím je Oškobrh spojen linií. Nicméne geomanticky Oškobrh rozmer tohoto území znacne presahuje, linií je tu daleko víc, a pravdepodobne je Oškobrh duležitým kopcem i v rámci celého ceského kráteru. Rozhodne stojí za návštevu! Na Oškobrh se mužete vydat kdykoliv. Prestože cas jara i predletí je nejlepší vzhledem k množství kvetin, presto je tady hezky a ucenlive vždycky. Putující sem chodí rádi, naposledy na svatého Václava lonského roku.
Výprava na Oškobrh by mela zacít trochou plánování u mapy. Místo lécivých bylin je tady potreba sbírat trpelivost s lidským omezením a omezováním. Zdánlive nejlepší cesta z Vlkova pod Oškobrhem je totiž zablokována velikou lesní oborou, zabírající skoro celou plochu rozsáhlého dvojitého vršku. Krom myslivcu a spárkaté zvere je ostatním vstup do lesa zakázán. Jen jižní vrchol je alespon cástecne prístupný a nejlépe se na nej dá dostat taktéž od jihu. Z osady Oškobrh sem vede pohodlná asfaltka a v záveru pak hlinená cesta podél plotu obory až na vrchol. Naštestí je jižní vrchol s odlesnenými stránemi snad tím nejlepším, co Oškobrh nabízí. Prostrené louky plné motýlu, vune materídoušky rozechvelá letním tetelením vzduchu, desítky kvetin, stín pod duby a ticho rozvibrované kobylkami a cvrcky do tech správných rezonancí s mozkovými frekvencemi. Duhové vlny v mysli nemusí být nutne vyvolány jen halucinogenními berlickami. V letním horku to jde i bez nich, a tady na Oškobrhu možná líp než jinde. Takže se postavme na kraj prudkého nezarostlého svahu, a ocima oslepenýma zapadajícím sluncem pohledme na fatu morganu v mihotajícím se vzduchu. S rukama nad hlavou pohledme do budoucnosti: „Vidím mesto veliké, jehož sláva..." A proc by ne odtud? Povestí o Libuši je tady v kraji plno a polabská rovina se pred námi otevírá do široka daleka. Praha je odsud doopravdy videt v preludech na obzoru. Oškobrh není velký svou výškou, ale výjimecnou polohou, kterou predcí leckterého horského velikána. I proto ho mám rád - tenhle malý kopec, z kterého je hodne, ale hodne daleko videt. Pohledte i vy daleko do kraje a zkuste své vlastní: „Vidím..cosi..veliké...!" Posmechu se nelekejte a na funení danku a muflonu za zády nehledte.. (Jirí Škaloud)
|