CS:
Pozapomenutý ceský polárník
aneb
KDO BYL OTA FRANTIŠEK KRÍŽ
Prerov. Bratrská ulice. Ceskobratrská škola. Jan Ámos Komenský to ano, ale hospoda u Nordpólu
Kde by se uprostred Hané vzal Severní pól? Zacínám být zvedavý?
Josef Pospíšil, nejen hospodský z 19.století, který lákal hosty na povídání o severních krajích, také strojvudce, ale predevším topic na expedicní parní jachte „ Viceadmirál Tegetthoff.“(Rakouský admirál Wilhelm Tegetthoff (23.11.1827 – 7.4.1871 - ) úcastník rady námorních expedic, zvítezil v roce 1864
s rakousko-pruskou eskadrou nad Dány u Helgolandu, roku1864 opet zvítezil s rakouskou eskadrou nad italským lodstvem u Lissy ( ostrov Vis). Od roku 1866 byl vrchním velitelem rakouského válecného lodstva.)
Takže je to pravda hospoda u Severního pólu v Prerove byla. A jak to bylo dál, jak se na expedici dostal? Aha kamarádi.
A je tady další obyvatel regionu – Ota František Kríž (Krisch). Narodil se 12.cervna 1845 v Paclavicích dum c.68, v kdysi panském stavení. Bohužel, dum byl zbourán
v roce 1965.
Jeho otec Antonín Kríž pocházel z Korycan, byl ceské národnosti a byl povoláním ranhojic na místním panství. Byl dvakrát ženat. Ota byl šesté díte v poradí z dalších devíti sourozencu. V devíti letech odešel na reálné gymnázium do Kromeríže (tehdy tam byly 2 trídy), kde rozvíjel své matematické nadání a kreslírské umení, mimo jiné i pod vedením Josefa Ondreje Liboslava Rettiga –syna slavné matky M.D. Rettigové – který se venoval prírodovedeckému bádánía meteorologii.
Do Vídne odešel jako 14 – ti letý a vyucil se tam strojníkem.Nemcina pro nej nepredstavovala jazykovou bariéru, protože jeho matka Anna Kleinerová z Bregenz byla Nemka, stejne jako druhá žena jeho otce Rosalie Michlová, která malého Otíka vlastne vychovala.
V dubnu 1866 nastoupil vojenskou základní službu a jako vyucený strojní zámecník si zvolil válecné námornictvo. Jako déle sloužící strojní poddustojník byl na vojne ješte v lednu 1872. Poté pracoval jako lodní strojník u paroplavební spolecnosti Adria v Terstu. Na doporucení svého zamestnavatele byl pozván vedoucím chystané druhé rakousko – uherské výpravy k severní tocne – to bylo jiste mimorádné ocenení umu a dovednosti Oty Kríže. Ota Kríž místo prijal, ale bez nadšení, protože arktické kraje ho príliš nelákaly.V té dobe už trpel obcasnou zimomrivostí.
12.cervna 1872 se tehdy 27 letý Ota Kríž zúcastnil slavnostního obeda na rozloucenou v hotelu Mayer
v Gestemunde spolecne s dalšími 23 úcastníky polární výpravy. Prišli prátelé a práli jim štestí na dalekou
a nebezpecnou cestu, která zacala 13. cervna 1872 v prístavu Bremerhaven a trvala, jak dnes už víme, do 3.zárí 1874, tedy 812 dnu byli badatelé mimo evropskou pevninu.
Výpravu vedli dva zkušení polárníci. Prvním byl Julius von Payer (1.9.1842 – 30.8.1915) – zemepisec , malír, horolezec, úcastník expedic do východního Grónska, Severního ledového oceánu, spoluobjevitel zeme Františka Josefa ( Franz – Joseph – Land), vojenský topograf – zodpovedný za vedení výpravy na lede a topografické a mapovací práce. Druhým velitelem výpravy byl Karel Weyprecht (8.9.1838 –29.3.1881) – iniciátor mezinárodní vedecké spolupráce, zodpovedný za vedení výpravy na mori a lodi.
Obtížná plavba zacala podle plánu 13. cervna 1972 v Bremershavenu a pak pokracovala bez problému do Tromsö na pobreží Norska. Na bezporuchové plavbe mel nemalou zásluhu predevším náš Ota Kríž, protože strojní vybavení expedicní jachty peclive pripravoval celé tri mesíce pred vyplutím a prebral za ne plnou zodpovednost. Potom lod doplula k pobreží Nové zeme, ale v ríjnu 1872 uvízla v ledu.
Ota Kríž si do deníku 7.10. 1872 zapsal :
„Teplota opet klesla na –7 st. R (-9°C) a trhlina v ledu pred prídí úplne se uzavrela, takže pri pokrocilé rocní dobe jsme museli skoro s urcitostí pocítat, že nebudeme s to, abychom dosáhli zimního prístavu
a že proto budeme nuceni prezimovat na této kre.“
Odhad se spnil.
Po roce, 30.8.1873, Ota Kríž na driftující zamrzlé expedicní lodi , zapsal:
„ ve 2 ½ hodiny odpoledne náhle objevujeme v severovýchodním smeru ve vzdálenosti asi 30 mil novou zemi, které hned dáváme jméno Zeme Františka Josefa a pridáváme trojnásobné hurá s cíší v ruce, protože ji mužeme sledovat daleko na sever a na západ, zamerujeme ihned nejvyšší vrchy a nejvycnelejší mysy. Ach, není – li blažený a povznášející pocit po 11 mesících, v nichž se skrývaly tak težké události a zážitky, že konecne opet mužeme videt a pozdravit zemi, i když neobydlenou.“
Jak velké asi bylo sebezaprení strojníka, meteorologa, dustojníka, když psal do deníku. V té dobe se již
u nej naplno projevila TBC - odtud zrejme stálá zimomrivost a proto také svuj deník psal nejradeji
u kamen. Jeho nemoc se stále zhoršovala a pribývaly další – kurdeje, onemocnení sleziny. 13. února 1874 napsal do deníku již jen nekolik slov velmi nejistou rukou a pak nastalo težké umírání, které skoncilo 16.3.1974.
Krížuv pohreb se konal na Wilczekove ostrove (sponzor výpravy hrabe Hans Wilczek) dne 19.3. 1874 pri –27°C!
„ Mlcky, bojujíce s prudkou snehovou vánicí, jsme ji táhli pustými snehovými plánemi a po jedna a pul hodinovém putování pak na horu k vyvýšeninám ostrova...vztycili jsme nad ní jednoduchý kríž, poklekli jsme u hrobu a zacali se hlasite modlit za našeho zesnulého druha, jemuž byl souzen smutný los, aby
s námi sdílel pouze utrpení, nikoli dobu úspechu a návratu domu...„
Po úmrtí Oty Kríže podnikala výprava dál další pochody k prozkoumávání okolí a shromáždila mnoho materiálu. Ota Kríž inicioval pojmenování Geografických útvaru napr.: Stolickovy ostrovy(PhDr. Ferdinand Stolicka 1838 – 1874, Zámecek u Kromeríže, geolog svetového významu, pracoval 12 roku v Indii, zahynul pri prechodu Karakoranu).Další stopy prítomnosti z ceských zemí v Arktide jsou patrné
v nekterých dalších topografických názvech na mapách souostroví zeme Františka Josefa (190 zalednených, hornatých ostrovu do n.v. 620 m, 16 100 km2. dnes soucást ruského teritoria. V soucasnosti meteorologické a letní stanice. ), Teplický záliv na Rudolfove ostrove, Šanovský ostrov na jihu souostroví, Brnenský mys, Payeruv ostrov, Payeruv ledovec, cap Comotovia (Chomutov – Ritter von Brosch).
Na jare 1874 vedl Payer tri sanové výpravy do nitra souostroví. V kvetnu 1874 se museli vydat bez lodi na zpátecní cestu, aby udrželi nadeji na záchranu svých životu.V blízkosti Nové zeme spatrili ruskou lod – škuner Nikolaj, která je odvezla do norského prístavu Vardö.
Z Hamburku byl pro posádku vypraven zvláštní vlak, který príjel do Vídne 25.9.1874. Mesto bylo slavnostne vyzdobeno, polárníci jím projíždeli jako hrdinové. Sláva skoncila 6.ríjna 1874 audiencí u císare.
Na jare roku 1978 nalezli sovetští oceánologové plechové pouzdro, ve kterém byl dopis
s poselstvím, které má být predáno rakouské admiralite. To se jaksi nestihlo a tak byl dopis uložen
v sovetském Muzeu Arktidy a Antarktidy.
A Ota Kríž v Cechách?
I když se stal jedinou obetí slavné a úspešné objevné plavby, ve které si chtely svetové velmoci dokázat své schopnosti na poli vedy, prestože se nedalo cekat, že tam bude nejaké prírodní bohatství , a jak se rovnež ukázalo, ocekávaný severovýchodní pruplav pro hledání námorní cesty do Ameriky, je také velmi obtížný.
Poprvé tyto skutecnosti u nás byly zpopularizovány 17. cervence 1970 v televizním seriálu brnenské televize „Cesty za poznáním“ v epizode „ Naši v Arktide“. Potom až u príležitosti 130. výrocí objevení zeme Františka Josefa v rozhovoru s dr. Norbertem Krutským v Planetáriu 3./5. srpna 2003 v programu Ceského rozhlasu. Že by platila trpká slova fejetonu Jana Nerudy z roku1874, která pripomínala ceskou úcast na Payerove výprave i dnes? Že by ceská verejnost “natruc“ rakouskému úspechu výpravu opomíjela?
Ota Kríž si to ale urcite nezasloužil.
No, takže už toho vím celkem dost, díky své všetecnosti jsem poznal práci v archivech i s archívním prachem, knihovnách, meziknihovní výpujcní službu, veledukladne jsem si zasurfoval na internetu, co mi chybelo to mi dali na obecním úradu v Paclavicích a nyní me mrzí, že už nejsou žádní rodinní príslušníci
s rodinnou kronikou jako u pana hospodského Pospíšila, no ale ten zas nebyl Cech., ale má potomky Cechy.
Nekdy je zkrátka a dobre zvedavost velmi inspirující.
A mohu souhlasit s panem dr. Krutským, že cetba o dobývání pólu je ideálním ctením pro parné letní dny
a treba i o prázdninách...
Ota Kríž, který odpocívá v nejsevernejším ceském hrobe, zasypán briketami? Jeho
u kamen psaný arktický deník pripravil k vydání jeho bratr Antonín c.k. adjunkt námorního komisariátu. Cistý výtežek byl urcen na zbudování pomníku paclavického polárníka. Ten dodnes stojí nedaleko kostela již od roku 1875. Bílý, 4m vysoký obelisk
s bronzovou kruhovou plaketou s reliéfem hlavy O.F. Kríže. Na každé ze 4 stran jehlanu jsou bronzové desky s nápisy v ceštine, nemcine, italštine a madarštine:
“ Na pocest památce našeho obcana Oty Kríže, strojníka a dustojníka druhé rakousko –uherské výpravy k severní tocne, jež se zde dne 12. cervna 1845 narodil. Zemrel 16. brezna 1874 na výprave lodi Viceadmirál Tegetthoff, 79 ° a 51 “s.š. a 58° 56“ východne od Grenwiche.“
EN:
Ota Kríž, who is resting in the northernmost Czech tomb, covered with briquettes? His
at the stone written arctic diary prepared for the release of his brother Antonín c. Deputy Naval Commissariat. The net proceeds were used to build the monument of the Paclavice polarka. This is still near the church since 1875. White, 4m high obelisk
with bronze circular plaque with O.F. Crisis. On each of the 4 sides of the pyramid there are bronze plates with inscriptions in Czech, German, Italian and Hungarian:
"In honor of the memory of our citizen Ota Kríže, engineer and officer of the second Austro-Hungarian expedition to the north cant, who was born here on 12 June 1845. He died on March 16, 1874 on the expedition of Vice Admiral Tegetthoff, 79 ° and 51 "N. and 58 ° 56 "east of Grenwich."
Source/Zdroj: (
visit link)