CS:
Dlažební kostka o velikosti 10 x 10 cm s údaji o obeti vyrytými do mosazné tabulky; Každý kámen je pevne vsazen do okolního povrchu tak, aby nevycníval.
Tradicní nadání Židu pro obchod a bankovnictví se vyvozuje jejich podrízeným postavením v období stredoveku. Na území Cech nebylo postavení Židu do konce 11. století nijak „reglementováno“ (nebylo upraveno žádným zvláštním predpisem). Židé, podobne jako nemectí osadníci, byli považováni za svobodné cizince. Tato situace se zhoršila s nástupem križáckých tažení. Pri tažení križáckých výprav do Palestiny Evropou dochází k prvním masovým vraždám Židu. Papež Inocenc III. V roce 1215 potvrzuje segregacní omezení Židu z roku 1179. Židé jsou od této chvíle „servi camerae regiae“ – služebníky královské komory i jeho majetkem. Je jim zakázáno obdelávat a vlastnit pudu, musí žít ve vyhrazených ghettech, nesmí vykonávat remesla s výjimkou pro potreby Židu v ghettech žijících. Jejich odev musí být oznacen žlutým kroužkem. Povoleným zdrojem obživy se stává pujcování penez na úrok - po celý stredovek krestany opovrhovaná cinnost. Snad se zde z nutnosti opravdu zrodilo jejich pozdejší nadání pro obchod a bankovnictví.
Také v Tišnove byla vetšina Židu obchodníky.
Asi nejbohatší židovská rodina v tehdejším Tišnove byli Kellnerovi. Jejich obchod na ulici Jungmannove, který mel prucelí až v dnešníKellneruv obchod ulici Janáckova, byl zároven maloobchodem i velkoobchodem. Jakob Kellner (nar.14.3.1873) zamestnával v té dobe nekolik lidí, mel k dispozici nákladní automobily i ridice. Zboží vozil do svých skladu z nádraží a také rozvážel drobnejším obchodníkum po Tišnove a okolí.
Kellneruv obchodDnes tu najdeme restauraci, v jejíž sklepních prostorách je pramen vody s kamenným rezervoárem, nekterými pokládán za rituální lázen – mikvi. Ale za dob Kellnerova obchodu se zde prý snad jen chladily „sodovky“ v letních mesících. Je tu i další restaurace, dva obchody, vinárna. Na stene domu smerem k Jungmannove ulici je umístena pametní deska na židovské obyvatele.
Pan Oldrich Zelinka(1921) vzpomíná, že Kellnerovi meli jediného syna. Byl velmi nadaný klavírista a hrával na ruzných slavnostech.Kellnerová Hedvika
„Aby bylo úcetne všechno v porádku, naúctoval pan Kellner za každé hraní syna poradatelum treba 20 Kc. Na tech trval. Ale vzápetí jim poskytl dar treba 500 Kc. Takový on byl. Dvacet korun chtel a vzápetí 500 Kc dal.“ (O. Zelinka)
Jejich syn byl težce nemocný. Údajne trpel leukémií, jak vzpomíná paní Ochrymcuková.
„Jeho otec tehdy prý vypsal odmenu 1,5 miliónu korun, kdo jeho syna vylécí a zachrání mu život.“ (O. Zelinka)
V boji se zákernou chorobou nepomohly ani na tu dobu tak velké peníze. Nakonec zemrel.
„V jednom pokojíku meli Kellnerovi takový malý oltárík s jeho fotografií, svítilo tam vecné svetlo. Vždycky jsme s klukama zvedave pres okno nakukovali dovnitr.“ (O. Zelinka)
Ruzné zboží Kellneruv obchod rozvážel po okolí, ale mnozí drobní obchodníci si pro ne i jezdili do Tišnova.
Úmrtní list Hedviky Kellnerové z Terezína„Bydleli jsme tenkrát v Herolticích. Tatínek dostal povolení na drobný obchod, kde prodával tzv. nutné zboží – mouku, cukr, petrolej... Cas od casu zapráhl do vozu kravky, me posadil na kozlík vedle sebe a jeli jsme. Byl to tenkrát výlet na celý den. Vždycky jsem se na tu jízdu do Tišnova tešila, protože pan Kellner mi pokaždé dal nejaké sladkosti, cukrový špalek, lízátko...“ (Paní Pavlíková, 1919 )
„Kellnerovi byli velmi šetrní. Ale podobne jako Stránští byli zase mecenáši kultury, ve školách rozdávali poukázky na nákup zboží v hodnote 50 Kc tem nejchudším detem.“ (O. Zelinka).
„Paní Kellnerová – to vám byla taková velká paní, nosila obrovskou sukni s velkou kapsou vpredu, kam všechno dávala.“ (pí Ochrymcuková)
„Sedávala na obycejné becce, ani ne na židli. Pocítala peníze, úctovala. Nic jí neuniklo.“ (O. Zelinka).
Po smrti syna byl u nich zamestnán synovec Otto Zeisel z Lomnice. Snad jim mel trochu nahradit ztrátu vlastního syna.
„Byl to veselý a prející mládenec. Když k nemu chodili nakupovat deti, tak treba pri vážení mouky, když se Kellnerová nedívala, vhodil do pytlíku s moukou petikorunu, aby nám chudým prilepšil.“ (O. Zelinka)
Ze známých zamestnancu z Tišnova u Kellneru pracoval pan Svánovský, který se o obchod staral i po odvlecení Kellneru do Terezína, kdy byla celá živnost Kellneru pod nemeckou nacistickou správou komisare Binara. O obchod se staral ješte i pár let po válce.
„Zamestnanci meli spolecné obedy v prostorách, kde byla nálevna, kde se ríkalo U Kace. Zde hlavne v pondelí a v pátek sedávali na Statuta Judæorum od Premysla Otakara II.„svých“ místech zemedelci a drobní obchodníci z okolí, kterí jezdili ke Kellnerum pro zboží, popíjeli koralku a mastili karty. Naucili se tu zastavovat i kone a voli, kterým se ríkalo andelé, papírenských povozu. Ti pri ceste na nádraží automaticky sami od sebe zastavili pred Kellnerovýma a cekali, až se kocí náležite posilní koralkou. Koralka se tenkrát nalévala prímo ze sudu.“ (O. Zelinka)
Asi na zacátku války ci tesne pred ní se do Tišnova na Jungmannovu 355 pristehovali jejich príbuzní. Bratr Alfred Kellner (nar.29.7.1883, hutní správce ve výslužbe) se svou manželkou Helenou (roz. Hauselová nar. 26.9.1888) a slepou sestrou Terezií (nar.8.9.1890). Terezie bydlela v podnájmu u Jakuba Kellnera Jungmannova 86 Tišnov.
Stejne jako ostatní židovské obyvatele Tišnova i je 4.4.1942 cekal transport do Terezína.
Hedvika Kellnerová (roz. Zeislová nar. 13.1.1888), manželka Jakoba Kellnera, zahynula ješte v Terezíne 9.10.1942.
Její manžel Jakob odjel transportem Dz 318 do Osvetimi, kde zahynul.
Alfred Kellner odjel transportem Ap459 a jeho žena Helena transportem Ap 460 do Rejowiece. Slepá sestra Terezie Kellnerová odjela transportem By 428 do Osvetimi.
Všichni byli zavraždeni.
EN:
Cobblestone size 10 x 10 cm with data on victims engraved in brass table; Each stone is firmly set into the surrounding surface so as to protrude.
Traditional Jews talent for trade and banking to formulate their subordinate position in the Middle Ages. Bohemia was not the position of Jews in the late 11th century did not, "regimented" (not regulated by any specific regulations). The Jews, like the German settlers were considered unmarried foreigners. This situation has worsened with the onset of the Crusades. When pulling the Crusades to Palestine, Europe developed the first mass murder of Jews. Pope Innocent III. In 1215 confirms the segregation of Jews from the constraints of 1179. The Jews are henceforth "servi camerae regiae" - the servants of the royal chamber and his property. It is forbidden to cultivate and possess the land, must live in ghettos reserved, must carry trades except for the needs of Jews living in the ghettos. Their clothing must be marked with a yellow circle. Authorized sources of livelihood becomes lending money at interest - throughout the Middle Ages Christians scorned activity. Perhaps there really was born out of necessity their future talent for commerce and banking.
Also, most Jews Tišnove traders.
Perhaps the richest Jewish family in what was then Tišnove were Kellner. Their shop on the street Jungmann, who had a frontage to the street dnešníKellneruv trade Janacek, was also the retail and wholesale. Jakob Kellner (nar.14.3.1873) employed at the time, few people had available trucks and drivers. Goods drove into its warehouses from the station and delivered the marginal traders after Tišnove and surroundings.
Kellner obchodDnes we can find a restaurant in whose basement is a source of water with a stone reservoir, seen by some as a ritual bath - a mikveh. But in times of Kellner trade here said perhaps only cool the "soda" in the summer months. There is another restaurant, two shops, a wine bar. On the wall of the house toward Jungmann Street is a memorial plaque to the Jews.
Mr. Oldrich Zelinka (1921) recalls that Kellner had one son. He was a very gifted pianist and played in various slavnostech.Kellnerová Hedwig
"In order to be accounted for everything in order, Mr. Kellner been charged for each playing son, organizers need to CZK 20. On those insisted. But then gave them the gift must be 500 CZK. That he was. Twenty crowns wanted and then gave 500 CZK. "(O. Zelinka)
Their son was seriously ill. Reportedly suffering from leukemia, recalls Mrs. Ochrymcuková.
Source/Zdroj: (
visit link)