Nevelká obec Pakomerice, dnes cást obce Boranovice, je známá od r. 1357, k nemuž se vztahuje záznam v pražské mestské knize, že Meynhard recený Wygoleys postoupil svuj majetek Bernardovi Seidlovu z Písku a Václavovi Francovu. I další doklady z predhusitského období zachycují pouze meštanské držitele Pakomeric, mezi nimiž postupne získali prevahu dedicové Bernarda Seidlova a stali se podle A. Sedlácka r. 1380 výhradními pány vesnice. S tím souvisel i jejich spolecenský vzestup, Bernarduv syn Jan se r. 1409 nazýval slovutným vladykou a jeho potomci byli rytíri Ceckové z Pakomeric, kterí zde byli vrchností v l. 1428 – 1450.
Z tohoto období se datuje první zmínka o tvrzi doložené k r. 1440. Dalším známým majitelem Pakomeric je až v l. 1463 až 1465 Kliment Holian a jeho manželka Katrina po nich do r. 1474 Ctibor Cert z Horky. Potom se majetek rozdrobil mezi nekolik majitelu nebo jen zástavních držitelu a v této souvislosti se objevuje zpráva, že tvrz nebyla jedinou opevnenou stavbou ve vsi. V deskovém zápisu z r. 1497 o rozdelení statku mezi Víta, Martina a Václava z Rozhovic se mluví „o veži celé s parkánem“, o níž lze predpokládat, že tu šlo o další, ale skromnejší sídlo držitele jedné cásti poddanské vesnice. Pozdeji se však zmínky o tomto druhém objektu neobjevují.
Od r. 1547 byl celý majetek trvale sloucen, a to v rukou príslušníku rodu Boranovských z Bitýšky, kterí byli vlastníky tvrze a vsi ješte na pocátku 17. století. R. 1616 koupil Pakomerice Kryštof Štastný Slavata z Chlumu, jenž se zúcastnil stavovského povstání a byl za to potrestán tím, že se jeho majetek stal manstvím. Slavata se r. 1628 vyprodal, odešel pro víru ze zeme a Pakomerice dostaly nového pána, regenta komorních statku Tomáše Ferdinanda Teufela z Zeilberku. Po jeho smrti (1636) prešly Pakomerice jako odúmrt na panovníka, který je následujícího roku prodal již opet jako svobodný statek Františku Oldrichu Libštejnskému z Kolovrat. Když zemrel bezdetný a o jeho majetek se podelili príbuzní, dostal Pakomerice František Karel Libštejnský z rychnovské vetve Kolovratu, prezident nad apelacemi, od nehož je r. 1652 získal Jan Hertvík z Nostic. V té dobe byla tvrz, o níž je poslední zmínka z r. 1623, již asi rozborená a na jejím míste vyrostl barokní zámek.
R. 1652 skoncilo období spekulacních koupí a rychlého strídání majitelu, nebot Nosticové se zde udrželi až do 20. století. V prubehu této doby se vesnice stala centrem rozsáhlého panství, k nemuž patrily statky Líbeznice (koupen 1665), Mešice (1677), Velen (1678), Bašt (1680) a další. Není tedy divu, že záhy po koupi (presná data nejsou známá) zde vyrostlo nové panské sídlo. Pudorysem odpovídá staré tvrzi, a prot mohl být zachován hradební príkop, prerušený násypem pouze pred bránou. Je to jednopatrová ctyrkrídlá budova s prostou vnejší fasádou, zatímco v prízemí vnitrního dvora byla fasáda na trech stranách rozdelena arkádami.
Na prelomu 17. a 18. století se pomery zmenily, centralizované pakomerické panství, rozširované koupemi i v následujících desetiletích, se stalo hospodárskou základnou pro spolecenský vzestup rodu v dvorských službách. Již Jan Hertvík z Nosticz, vlastník Pakomeric v l. 1652 – 1683, se dopracoval až k hodnosti nejvyššího kanclére, jeho nástupce v l. 1683 – 1730 Antonín Jan byl v diplomatických službách a pozdeji císarským místodržícím a nejvyšším hofmistrem. Vrcholu vlivu rod dosáhl za Františka Antonína z Nosticz, majitele panství v období 1765 až 1794, známého mecenáše, který prošel hodnostmi nejvyššího hofmistra, nejvyššího purkrabí a prezidenta gubernia. Pro dvorské hodnostáre této úrovne byl pakomerický zámek málo reprezentacní a byl nahrazen v l. 1767 – 1775 daleko honosnejším sídlem v Mešicích. Tam také presídlila vrchnostenská správa, ac název „pakomerické“ panství zustal zachován. Zámek byl potom využíván k hospodárským úcelum.
Nosticzové, jak je výše zmíneno, vlastnili zámek celých 300 let, tedy od roku 1648 do roku 1948. Zámek byl zestátnen a do roku 1989 používán jako sklady pro hospodárskou cinnost. Za tu dobu byl znacne zdevastován. Následne zámek prechází do soukromých rukou, ale jeho devastace pokracuje. V roce 2013 zámek kupuje nadacní fond SPONTE a rodina Nováckova prichází s projektem na celkovou rekonstrukci historického areálu. Po rekonstrukci zámku, pivovaru, fary a kostelíku by mel areál otevren pro verejnost. Soucástí projektu je i založení zámeckého parku, který by mel sloužit k odpocinku návštevníku všech vekových kategorií. V zámku by mela být expozice historických interiéru o rodu Nosticzu a jejich pusobení ve zdejším kraji. Dále by zde mela být tématická expozice pro deti, kde bude zábavnou formou prezentována historie objektu. Soucástí interiéru je plánována i galerie s kavárnou.
Kostelík, který pochází také ze ctrnáctého století, by mel opet sloužit k církevním úcelum, pro konání svateb, koncertu apod. Pivovar se snad jednou docká opet toho, že se zde bude varit pakomerický ležák, což je soucástí projektu rodiny Nováckových.
|