|
Slavný básník a milovník hradu K.H.Mácha, který navštívil a namaloval hrad Jenštejn v roce 1831, ho nazval Schrekenstein, což znamená volne preloženo strašidelný hrad.
Kolem roku 1330 naším krajem putoval od Prahy bohatý dvorní sudí na dvore Jana Lucemburského Jenec z rodu Janovicu (z Vrchotových Janovic na Sedlcansku). Zaujala ho rovinatá krajina, která už v té dobe nebyla tak zalesnená jako na pravém brehu Labe. Úrodná puda byla rozhodující pro výstavbu nevelké, ale pevné tvrze na skalnatém ostrohu. Na severní a východní strane byla stavba chránena umele vyhloubeným vodním príkopem napoušteným z rybníka vzniklého prehrazením potoka. Ochranné hradby byly na jižní strane primknuté k okrouhlé obranné veži a na západní strane k puvodne jednopatrovému paláci. Z východní strany byla mohutná brána a padací most. Jenec z Janovic prinesl pro tvrz i ves, která kolem vznikla, i jméno. Nejprve to byl Jencuv kámen, Jencestein, Jenštýn a od roku 1923 Jenštejn. Rod z Janovic se pak proplétá našimi dejinami nekolik století.
V roce 1368 odkoupil tvrz strážce peceti a pokladu Karla IV. a nejznámejší clen rodu pánu z Vlašimi Pavel. Zacal užívat titul Pavel z Jenštejna a z rodového erbu pánu z Vlašimi prenesl do nového erbu dve supí hlavy. Pavel byl i vlastníkem nekolika domu v Praze a v míste jednoho z nich nedaleko Resslovy ulice tak najdeme ulici Jenštejnskou. Historicky ješte známejší postavou byl rozhodne Pavluv syn Jan z Jenštejna, který se stal tretím pražským arcibiskupem. Jeho zajímavý a rozporuplný osud vydá na samostatné vyprávení, které najdete zde. Za jeho takrka bezstarostným vzestupem a i následným pádem stojí hlavne prízen ceského krále Václava IV.
Po zmene majitele zacala prestavba tvrze na hrad a soucasne slavné, ale krátké období historie hradu. Jan nechal rodové sídlo velkoryse a nákladne prestavet. Vzniklo tak kompaktní reprezentativní sídlo, které si nijak nezadalo s podobnými stavbami vysoké šlechty. Jak hrad v pravé podobe vypadal po svém založení i po prestavbe však zustává tajemstvím. Nedochoval se žádný historický záznam a nejstarší rytiny pochází až z 18. století. Vež byla snesena až na druhé patro, byla pristavena celkem tri patra a horní cást veže je i architektonicky zajímavejší. V nové cásti pak bylo vybudováno schodište, které slouží dodnes. Druhé patro získal i hradní palác. Spolu s veží a palácem byl tehdy prestaven a lépe zabezpecen i vchod do hradu. Hrad však nebyl nikdy v historii dobýván nebo obléhán.
Jan z Jenštejna zemrel v chudobe a v nemilosti krále v roce 1400 v Ríme. Tím koncí i dejiny jeho rodu na hrade Jenštejn. Již v roce 1390 získal hrad jako pomstu arcibiskupovi za podpory krále výbercí daní Zikmund Huler. Sám však byl v roce 1405 na Staromestském námestí popraven. Majitelé se pak asi 200 let na Jenštejne pomerne rychle strídali a hrad ztrácel svuj význam a slávu. V roce 1412 hrad získal pražský kupec a meštan Jindrich z Cách majitel Celákovic a Mochova. V Jenštejne vychovával synovce, kterým byl pozdejší husitský velitel Prokop Holý. Tesne pred vypuknutím husitských válek v roce 1419 Jenštejn opet menil svého majitele. Byl jím Beneš z Vartenberka. Jak dlouho nevíme a kdo byl majitelem behem husitských válek rovnež nevíme jiste. Asi od roku 1431 to byl Aleš Škopek z Dubé. Od roku 1447 pak Jenštejn vlastnil Jan Libický z Libic a dále pak Baltazar Košín z Košíne, Václav Holec z Kvetnice nebo Ladislav ze Šternberka. Od roku 1523 byl majitelem hejtman kraje Hradeckého Jan Litoborský z Chlumu a v roce 1528 Jenštejn opet zmenil majitele. To už na ceském trunu sedel první Habsburk Ferdinand I. Bratri Václav a Mikuláš Hrzánové z Harasova k Jenštejnu pridali napríklad tvrz a ves Šestajovice nebo vystaveli dnes již zaniklou tvrz Radonice.
Tento majetek roce 1561 pripadl Janu Dobrichovskému z Dobrichova. Byl to smutne proslulý poslední pán jenštejnského hradu. Palác hradu byl již znacne zchátralý, ale stále ješte obytný. Jan Dobrichovský byl ze všech majitelu Jenštejna daleko nejhorší, v dluzích se potácel a hrad doslova propil. Dobrichovskému zustal hrad až do jeho smrti v roce 1583. Poté se na nem usídlila jeho sestra Dorota Lipská z Prahy, ale všechen majetek zabrala královská komora a pripojila ho k panství brandýskému. Již v roce 1597 žádal Jirí Homut z Harasova na Radonicích o starý krov s jiným drívím v pustém hradu jenštejnském. Žádost byla tehdy hejtmanstvím zamítnuta, ale k žádné oprave hradu již nikdy nedošlo.
Poslední ránu dostal hrad ve tricetileté válce roku 1640, kdy vojska švédského generála Banera, vydrancovala a vypálila mestecko Jenštejn a spolecne s ním vypálila i opuštený zámek. Prázdné statky pak byly znovu osazeny až roku 1655. Tímto rokem zacíná tretí kapitola dejin jenštejnského hradu. Ta nejdelší a zároven nejsmutnejší. Noví gruntovníci a sedláci se neobešli bez nevolníku, nádeníku, krmicu a devecek. V rozborených statcích však pro ne nebylo místo a tak si našli chudé bydlení v troskách hradu. Kolem hradu se navíc z jeho zbytku zacaly stavet malé domky a i na opravu statku se používaly kameny z kdysi slavného hradu. Hradní skála se tím zmenšila o více než tretinu. Bydlení na hrade a kolem nej bylo opravdu nuzné a v prípade veže i nebezpecné. Chudina zde žila plných 300 let. V roce 1972 bylo rozhodnuto o záchrane hradu a jeho oprave. Objevili se archeologové, památkári a pozdeji i delníci a restaurátori. Oprava byla dokoncena 23.6.1977 a od té doby je hrad otevren návštevníkum. Pri archeologickém pruzkumu v letech 1972 až 1976 bylo nalezeno v prostorách hradu pres tri tisíce ruzných fragmentu mincí, kovových predmetu, keramiky, kachlu, z nichž nekteré jsou mnohem starší než sám hrad. Z toho vyvozujeme, že skála, na které hrad stojí, sloužila k osídlení již ve starších dobách. Nekteré stavební prvky v základech hradu svedcí o tom, že zde stával možná hrad románský.
HRAD
Hrad byl vystaven na skalnatém ostrohu v úzkém údolí potoka Chobotu. Puvodní tvrz byla z vetší cásti postavena z pískovce z lomu v místních Katovickách. Prestavené cásti už jsou hlavne z dovezeného kamene. Na mnoha místech hradu je znatelná práce královské tzv. Parlérovské hute Václava IV. Hradní pudorys tvoril nepravidelný lichobežník, obrácený širší stranou ke vstupu. Byl to vodní hrad.
Dosud jsou zachovány zbytky brány, veže a v nepatrném rozsahu i obvodní zed jednoho krídla paláce na vnitrním nádvorí, které bylo asi v úrovni okolní roviny, kdežto obvodní hradby dosahovaly zvenku úpatím svých zdí až k hladine rybníka. Celkovou výšku opevnení ze dna príkopu lze odhadnout na 16m a síla zdi spodní cásti veže jsou 3m. V jihovýchodním rohu hradního areálu stojí válcová vež, obklopená navenek masivní pláštovou zdí, spadající do nekdejšího príkopu. Smerem k severu na ni navazovalo podélné vstupní krídlo, takže její válcová cást krytá zdenou helmou napohled vyrustala z jeho hmoty a byla viditelná až nad jeho strechou. Puvodní vstup do veže byl pouze brankou ve výši 8,6 m nad nádvorím hradu po mustku z hradního paláce. Zdvižený mustek zapadl do melkého obdélníkového výklenku ve veži. Z predsínky za brankou byl prístup jednak do soukromé kaple Jana z Jenštejna, zaujímající celé toto patro veže, sklenuté krížovou klenbou a s malým polygonálním presbytárem v tlouštce zdi, jednak na šnekové schodište zrízené rovnež v síle zdi, které spojovalo kapli s klenutým patrem pod ní a s místností v patre nad ní; ostatní podlaží veže byla patrne prístupná jen po žebrících.
Ackoliv šlo o nevelký hrad, jeví se v provedení stavby snaha docílit monumentálního vzhledu vytvorením vetších optických celku i tím, že na válcové cásti veže je místy uplatnen typický prvek hradu a falcí 12. století, bosované zdivo, které melo i malému opevnenému sídlu dodat dojem nedobytné mohutnosti a síly.
HRAD - OTEVRENO DUBEN AŽ ZÁRÍ
|