CS:
Památník JUDr. Jan Haluza - Újezd u Brna
Jan Haluza (12. cervence 1914, Šternov – 25. srpna 2011, Zlín) byl ceskoslovenský atlet, bežec a trenér Emila Zátopka. V padesátých letech se stal obetí komunistické perzekuce, byl veznen a mucen a pozdeji po propuštení mu bylo znemožneno vykonávat právnické povolání. Šlo o nositele rádu Rádu Tomáše Garrigua Masaryka.
Se sportem zacínal v rodné obci, za studií práv v Brne byl závodníkem oddílu VS Brno. Reprezentoval klub na stredních a delších tratích a v bezích mimo dráhu. Pred druhou svetovou válkou se stal mistrem republiky v krosu a reprezentoval CSR na Katolických olympiádách ve Vídni a Lublani. V letech 1940 až 1942 pracoval jako ucitel telocviku a nemciny na Arcibiskupském gymnáziu v Praze. Když však bylo toto po atentátu na ríšského protektora Reinharda Heydricha uzavreno, dostal se v roce 1942 do Zlína zacal závodit za místní klub SK Bata. Ve Zlíne se setkal s výbornými atlety té doby – Tomášem Šalé a zejména zacínajícím Emilem Zátopkem. Tomu se stal prvním rádcem a na dva roky trenérem. Spolu objíždeli republikové závody a prekonali nekolik ceských rekordu ve štafetových bezích. Sám Jan Haluza zvítezil vícekrát na domácím šampionátu v krosu, lesním behu a v behu na 1500 metru. Dvakrát – v letech 1943 a 1944 také zvítezil ve známém behu Bechovice–Praha. Po ukoncení aktivní kariéry pusobil dále jako atletický cinovník.
Po druhé svetové válce se zapojil do politického života. Stal se clenem Ceskoslovenské strany lidové a predsedou Krajského výboru lidové mládeže Zlínska. V ústredí strany se stýkal s Janem Šrámkem ci Františkem Hálou. Po komunistickém prevratu v roce 1948 mu komunistická strana nabídla clenství ve svých radách, které však odmítl. Byl ve Zlíne zatcen a obvinen z hospodárské špionáže. Pozdeji jej komunisté obvinili také z clenství ve skupine Milady Horákové.
Byl podroben mucení ve známé veznici v Uherském Hradišti, mimo jiné jej mucili elektrickým proudem. Hrozil mu trest smrti, nakonec byl odsouzen k šesti letum žaláre. Prošel mnoha komunistickými lágry (napr. Rovnost, Svornost, Mariánská, Eliáš nebo Nikolaj). V uranových dolech v Jáchymove byl opet obvinen ze špionáže a vyslýchán. Tam se také nakazil tyfem. V roce 1954 byl propušten na svobodu, nadále jej však sledovala Státní bezpecnost a nemohl vykonávat svou profesi. Zamestnán byl jako delník a tri roky jako horník v ostravských dolech. Teprve v polovine šedesátých let mohl zacít vykonávat alespon okrajove právnické povolání. V roce 1968 se nakrátko vrátil do verejného života prostrednictvím organizace politických veznu Klub 231. Tato byla však po srpnové invazi rozpuštena. V dobe normalizace se stal opet nepohodlným.
Teprve po roce 1989 se mu dostalo satisfakce. Setkal se opet s Emilem Zátopkem, který pri této príležitosti prohlásil: „Kdyby nebylo Haluzy, nebylo by ani Zátopka.“ Prispel k obnovení cinnosti Orla a byl clenem Konfederace politických veznu Ceské republiky. Jeho príbeh se dostal do médií a byl literárne zpracován v knize Oldricha Koudelky Trénoval jsem Emila. Zde odkrývá své životní krédo: „Verím v lepší budoucnost cloveka a také v to, že je duležitejší dlouhodobé zhodnocení našich cinu než okamžitý zisk.
Kdo má cistý štít, nemusí se niceho bát. Nelituji nejcennejších let mého života, protože jsem bojoval a zvítezil. Vyhrál jsem ten nejduležitejší závod.“ Stal se vzorem mimorádné lidskosti, vule, statecnosti a morální síly. Za své aktivity obdržel nekolik vyznamenání, na predním míste prevzal 28. ríjna 2010 z rukou prezidenta republiky Rád Tomáše Garrigua Masaryka II. trídy. Dalšími oceneními byly napr. Zlatá medaile za cestný beh životem, titul Osobnost roku 2010 Zlínského kraje a další.
EN:
Memorial JUDr. Jan Haluza - Újezd u Brna
The monument is full of bronze and stands on a stone wall.
Jan Haluza (July 12, 1914, the Stern - August 25, 2011, Zlin) was a Czechoslovakian athlete, coach and runner Emil Zatopek. In the fifties, he became a victim of communist persecution, was imprisoned and tortured and later released after he was prevented to exercise the legal profession. It was a holder of the Order of the Order of Tomas Garrigue Masaryk.
Sport began in his native village, after studying law in Brno was a racer section VS Brno. He represented the club in the medium and longer distances and runs off the track. Before World War II became the champion across country and represented Czechoslovakia at the Catholic Olympiads in Vienna and Ljubljana. In the years 1940-1942 he worked as a physical education teacher and German at the Archbishop Grammar School in Prague. But when this was after the assassination of Reich Protector Reinhard Heydrich closed, came in 1942 in Zlin he began competing at local club SK Bata. Zlin met with great athletes that time - Tomas Salem and in particular to newcomers Emil Zátopek. This was the first mentor and coach for two years. Together Republican toured factories and overcame several Czech records in relay runs. Jan Haluza himself repeatedly won the domestic championship across country, forest and run in the 1,500 meters. Twice - in 1943 and 1944 also won in the famous run-Bechovice Prague. After completion of active career, he held forth as athletic officer.
After World War II he became involved in political life. He became a member of the Czechoslovak People's Party and chairman of the Regional Committee of the People's Youth of Zlin. At party headquarters he met with Jan Sramek or Frantisek Hala. After the communist takeover in 1948, the Communist Party offered him membership in its ranks, but he refused. Zlin was arrested and accused of economic espionage. Later the Communists also accused of membership in a group of Milada Horakova.
He was subjected to torture in the famous prison in Uherske Hradiste, including him tortured by electric shock. Threatened him with the death penalty, was eventually sentenced to six years in prison. Through many communist camps (eg. Equality, concord, Marian, Elijah or Nikolai). The uranium mines in Jáchymov was again accused of espionage and interrogated. There are also infected with typhus. In 1954 he was released, but it continues to monitor the security of the State and could not exercise their profession. He was employed as a laborer and three years as a miner in Ostrava mines. Only in the mid-sixties he started to perform at least marginally legal profession. In 1968, he briefly returned to public life through the organization of political prisoners Club 231. This was, however, disbanded after the August invasion. At the time of normalization became uncomfortable again.
Source/Zdroj: (
visit link)