Sign of History "hrad Lúcka" - Dolní Loucky, Czech Republic - Signs of History on Waymarking.com

CS:
Zrícenina hradu. Založen Hartlebem z Deblína pred r. 1278, po r. 1353 patrí Kunštátum. Poboren za husitských válek a úplne znicen ve 2. pol. 15. st. za cesko-uherských válek (1497 se uvádí jako pustý). Vojensky využit snad ješte za tricetileté války.

Skromné zbytky hradu Loucky je možné objevit na kopci v nadmorské výšce 279,6 m nad obcí Dolní Loucky západne od Tišnova po cervené turistické. Nedaleko je prima koupání v rybníce a unikátní Most míru.

Hrad Loucka stával na úzkém skalnatém hrebenu. obtékaném ze trí stran rekou Louckou. Byl vystaven jako správní a vojenské centrum samostatného panství, které vzniklo oddelením loucské kotliny od rozlehlého deblínského dominia. Vytvorení loucského statku mužeme casove zaradit do 30. let 13. století, nebot již v r. 1236 se po Loucce píše Hartleb, který byl príslušníkem rodu pánu z Deblína. V l. 1292–1303 se v pramenech objevuje Budiše a jeho syn Vítek z Loucky. Ve 14. století vlastnil Loucku rod pánu z Kunštátu, kterí zde meli svého purkrabího. V r. 1366 jím byl príslušník místní drobné šlechty Detrich z Chvališova, zaniklé vesnice, která stávala v údolí potoka Libochuvky v místech, kde je dnes osada Chytalky. V r. 1390 byli držiteli hradu bratri Vilém, Smil a Cenek z Kunštátu a Loucky. Hrad byl cástecne rozboren za husitských válek a úplne znicen v druhé polovine 15. století, patrne za cesko-uherských válek, takže se v r. 1502 pripomíná jako pustý.
Hrad Loucka mel rozlehlé predhradí, oddelené od ostatního terénu hlubokým a širokým príkopem. Na predhradí jsou zrícené zdi, jež ukazují pudorysy budov; místy je znát i vyzdívka príkopu. Na jižní strane nad svahem, jenž prudce klesá do údolí reky Loucky, stojí hradební zed, zbudovaná z lomového kamene. Nejvýznacnejší stavbou hradního jádra byla vysoká válcová vež, jež složila nejen jako hláska, ale chránila také padací most a prístup k bráne, která stála pod ní.
Podle místní povesti prý pritáhl k hradu Jan Žižka z Trocnova a chtel ho dobýt. Pevnost však byla i pro zkušené husitské bojovníky tvrdým oríškem, a proto prý se Žižkovo vojsko zmocnilo hradu lstí. Jisté je, že Jan Žižka u Loucky nebyl, ale že tudy táhli husité, když koncem ríjna 1425 pronásledovali císare Zikmunda a jeho zete Albrechta, kterí po neúspešném obléhání táborské posádky v trebícském kláštere ustupovali pres Loucku k Tišnovu a Drásovu.
V literature je hrad Loucka nekdy oznacován mylným názvem Stremchov. Nazval ho tak, patrne na základe chybného výkladu pramenu, tišnovský farár a spisovatel dr. Jan Bílý (1819–1888).

Od jihovýchodu kolonizovali povodí Loucky (na horním toku zvané Bobruvka) až k Drahonínu páni z Deblína (Placek, M. 1987: Sídlištní struktura a hrady v povodí Loucky (Bobruvky), XVI. Mikulovské sympozium 1986, 246), s jejichž aktivitami se pocátky hradu Loucky (nesprávne též Stremchov) spojují. Poprvé se po tomto hrade (bez obav nad pravostí dokumentu) píše roku 1287 (de Luxa) Hartleb (CDB V/2, c. 869, s. 590; CDM 4, c. CLII, s. 211, jinde též z Dubna). Tu a tam se ješte dnes objevuje datum 1236 (CDM 2, c. CCLXXV, s. 315; Hartleb je zde uveden jako svedek - Hartlibus de Luchca), kdy se má po hrade rovnež psát Hartleb. Nicméne dnes je toto datum považováno za nereálné a jeho puvod tkví v pramenech z kategorie padelku. V listine z roku 1278 daruje Hartlieb de Laucka (v textu uveden jako Hartlews de Luxa) patronátní právo kostela ve Velké Bíteši tišnovskému klášteru. Patrne tím, kdo zahájil stavbu hradu, byl Hartleb st., který se roku 1254 píše po Deblíne a pozdeji z Dubna. Zemrel mezi lety 1286-1292. Hrad tedy zacal budovat jako muž ve znacne pokrocilém veku. Po hradu se píše bud on, nebo až jeho stejnojmenný syn Hartleb ml. (umírá po roce 1294), bratr Vítka z Loucky. Podle M. Placka se po hrade píše práve Hartleb st., bratr Jence z Deblína (Placek, M. 2007: Ilustrovaná encyklopedie moravských hradu, hrádku a tvrzí, 358), otec Hartleba ml. a Vítka. Hrad, tedy alespon jeho jádro, tedy mohl být budován už jejich otcem Hartlebem st. Vítek z Loucky zdedil hrad roku 1292. Vetev rodu pánu z Deblína sídlící na Louckách vymrela nekdy po roce 1322, kdy se naposledy uvádí Vítek z Loucky (CDM VI, c. 209, s. 156) (Vitkonis de Luczka). Po nem jsou osudy hradu neznámé, snad formou odúmrti spadl na krále a ten hrad postoupil Kunštátum (snad již Gerhardovi z Kunštátu podle M. Placka), po Gerhardovi drží hrad roku 1353 jeho syn Hroch z Kunštátu a z Loucek (ZDB II, 117), který Horní a Dolní Loucky (patrne i hrad) zapsal jako veno své manželce Markéte ze Šternberka (Placek, M. – Futák, P. 2006: Páni z Kunštátu. Rod erbu vrchních pruhu na ceste k trunu, 125). Druhou možností by byl snatek Gerharda z Kunštátu (+1350) s dedickou Loucek, tedy dcerou Vítka z Loucek (obe varianty M. Placek). Roku 1360 je Hroch poprvé uveden pod predikátem z Loucek (de Luczka, ZDO I, c. 718; CDM 9, c. 144, s. 116). Hroch zemrel pred rokem 1367 (Placek, M. – Futák, P. 2006: Páni z Kunštátu, 431).
Po Hrochove a Kuníkove (jeho syn, zemrel krátce po roce 1368) smrti zdedila jejich majetky boleradická vetev rodu Kunštátu, konkrétne Vilém z Boleradic. Následne jsou v držbe hradu doloženi bratri Vilém (II.), Cenek (I.) a Smil (I.). Po smrti Cenka pripadly Loucky do vlastnictví Viléma (II.), což se odrazilo i v jeho predikátu (Placek, M. – Futák, P. 2006: Páni z Kunštátu, 438; ZDB VII, c. 1072). Vilém (II.) z Loucek (1377-1408) v dobe markrabecích válek stál po boku markrabete Prokopa. Jeho syn Bocek zase poskytoval urcitou formu podpory lapkovské družine, tzv. Tovaryšstvu Janácovu. Je však otázkou, jestli do této jeho prípadné podpory byl zapojen i hrad Loucky. Patrne poslední generací rodu Kunštátu, která využívala hrad Loucky, byla generace detí Viléma (II.), tedy synové Bocek, Smil (III. – císlování a údaje z knihy Placek – Futák: Páni z Kunštátu, rodokmen str. 586-587), Cenek (II.) a Kuna (I.), který zemrel nejpozdeji, a sice roku 1460. Pokud byl hrad nejpozdeji v 70. letech 15. století opušten (Placek, M. – Futák, P. 2006: Páni z Kunštátu, 482), pak predstavuje Kuna (I.) posledního jeho doloženého majitele, po jehož smrti hrad chátral. Hrad se jako pustý uvádí roku 1497 (Placek, M. 1987: tamtéž, 246; ZDB XVII, f. 10, c. 54).
Roku 1366 je na hrade doložen purkrabí Detrich (Placek – Futák: tamtéž, 482). Podle Placka se Kunštáti stavebne podíleli na podobe tzv. dolního hradu, krytého masivní zdí (až 5 m širokou) štítového charakteru. Podle konfigurace terénu je však tzv. dolní hrad soucástí puvodního stavebního zámeru (Placek, M. 2007: tamtéž, 358). Archeologický materiál datuje hrad do doby 2. poloviny 13. – 15. století (Polácek, L. 1990: Feudální sídla v povodí Bystrice, Nedvedicky a Bobruvly ve svetle archeologických nálezu. In: Praveké a slovanské osídlení Moravy. Sborník k 80. narozeninám Josefa Poulíka, 407-425). Je hypotetické, zda zánik hradu souvisel s cesko-uherskými válkami, pro prípadné dobytí hradu jak v husitských válkách, tak ve válkách cesko-uherských, nemáme prozatím žádné indicie.
Nejstarší cástí hradu je jádro v nejvyšší poloze stavenište. Jde o bergfritovou dispozici lichobežníkového tvaru o délce približne 55 metru a šírce 12–25 metru. Zbyly zde pouze základy a destrukce budov. Válcový bergfrit stál v cele jádra, dnes z nej zbylo pouze torzo, vlastne jen interiér, který nezkušenému návštevníkovi muže pripomínat spíše studnu. Berfrit mel prumer okolo 8,5 metru a vnitrní svetlost prízemí 2,3 metru; síla zdiva byla 3,1 metru. Nejstarší palác stával naproti bergfritu v jihovýchodním nároží jádra, zatímco tradicnejší místo pro palác na konci dispozice zaujal vstupní príhrádek. Pred palácem jsou zbytky cisterny vylámané do skály. Další objekt stál vedle bergfritu pri severní hradbe jádra.
K nejstarším cástem hradu patrilo nepochybne také predhradí, které obklopuje jádro ze severní a východní strany. Leží o 5 metru níže a nebylo oddeleno príkopem, což v této oblasti není neobvyklé; nicméne jižne od bergfritu je ve svahu deprese, která muže být zbytkem zasypaného príkopu – to by ale musel potvrdit ci vyvrátit archeologický výzkum. Toto starší predhradí bylo od predpolí hradu oddelené velkým príkopem, který je široký 25 metru a v soucasné dobe hluboký 7 metru. Predhradí chránila obloukovitá štítová hradba se vstupní bránou. Ze zbytku se tlouštka štítové zdi odhaduje na 4–5 metru, ale výšku urcit nelze. Stejne tak není jasné, zda byla postavena najednou, ci vznikla zesílením starší hradby. Zbytky bocní hradby mají tlouštku 2 metry. V predhradí se dochovaly také relikty dvou zdených stavení – na jihovýchode za štítovou zdí a pri severní hradbe. Na severu, kde byl svah mírnejší, chránil predhradí ješte malý parkán.
Odborníci se shodují na tom, že zesílení štítové zdi, obezdení príkopu na vnejší strane kontraskarpovou zdí a uzavrení príkopu prícnými zdmi probehlo behem pozdne gotické prestavby (asi pulstoletí pred zánikem hradu). V této dobe pravdepodobne vzniklo také nové predhradí (ci nahradilo puvodní primitivní opevnení), které má pravidelný obdélný tvar 40x52 metru. Na východe bylo oddeleno dalším príkopem, cástecne vysekaným ve skále, širokým 25 metru a 5 metru hlubokým, pred kterým byl ješte vyhozen val. Príkop a vnejší val obepínají také celou severní stranu hradu – nové predhradí i starší cást hradu – val je cástecne na strane k predhradí obezden a na korune zrejme nesl palisádu. Samotné nové predhradí bylo obehnáno jednoduchou hradbou, z níž zbylo jen pár zbytku. V severní cásti bylo k hradbe priloženo dlouhé, zrejme jen prízemní stavení.
Prístupová cesta vedla od vsi ze severu a vstupovala do východního príkopu, jehož dno bylo kvuli komunikaci srovnáno a upraveno. Cestu kontrolovala subtilní hranolová vížka, jejíž torzo se zachovalo. Obcas bývá považována za bránu starší stavební fáze hradu, ješte pred tím, než cesta vedla príkopem (viz jedna z kreseb), není to však príliš pravdepodobné – celní val, který byl vybudován se stejné stavební fázi jako ona vížka a príkop, není prerušen žádným pozustatkem starší prístupové cesty. Naopak se zdá, že vížka byla jediným prvkem obrany, který umožnoval bocní postrel cesty na dne príkopu. Cesta dál vedla podél jižní strany predhradí, kde se k predhradí pripojoval podélný príhrádek. Ten umožnoval obranu posledního úseku cesty pred branou do predhradí. Jižní hradba tohoto príhrádku je nejzachovalejší zdí hradu. Cást stojí v plné výši, v horní cásti je 50 cm silná a završená šikmou stríškou. Zachovaly se i úzké strílnové šterbiny pro rucní strelbu. Hradba nemela kamenný ochoz, prístup byl zrejme rešen drevenou konstrukcí. U jihozápadního cípu príhrádku vstupovala cesta do šikmo postavené brány, pred kterou nebyl vybudován príkop. Z brány do nádvorí pak cesta procházela 15 metru dlouhým zalomeným koridorem, bráneným z obou stran. Jde o typický pozdne stredoveký obranný prvek, který se užíval na pernštejnských hradech. Vetšinou byly tyto koridory vysunuty do predpolí a byly proto ze stran snadno zranitelné. Zde byl koridor primknut k hradbe, což jej cinilo méne zranitelným. Z nádvorí predhradí pokracovala cesta po moste, který byl umísten nad severní cástí príkopu. Na predhradí je znatelný nájezd predmostí a pred celní hradbou je patrný zdený pilír mostu, který pred hradbu predstupoval. Cesta pak pod kontrolou bergfritu procházela k západu (severne pod jádrem) až k opyši, kde se stocila k jihu a pak vedla pres príhrádek až do jádra.
Pozdne gotické opevnení spoléhalo na vedení prístupové cesty, postrel z hradeb a z jedné malé vežicky, na krátký vstupní koridor a mohutnou štítovou zed. Brána do predhradí nemela ani príkop. Pokud tedy snad vojska Matyáše Korvína zaútocila na hrad, byl pro ne snadnou koristí.

EN:
Castle ruins. Founded Hartleb of Deblín prior year. 1278, after r. 1353 belongs Kunštátum. Destroyed during the Hussite wars and completely destroyed in the 2nd half. 15th century. for the Czech-Hungarian wars (1497 states as abandoned). Military use, perhaps even during the Thirty Years War.

Modest remains of the castle Loucky can be discovered on a hill at an altitude of 279.6 meters above the village of Dolni Loucky west of Tišnova red tourist. Nearby is a nice swim in the pond and the unique bridge of peace.

Castle Loucka stood on a narrow rocky ridge. surrounded on three sides by the river Loucka. It was built as an administrative and military center of a separate domain, which was created by separating the basin from loucské deblínského vast dominion. Creating loucského farm can include time in the 30s of the 13th century, as already in. 1236 after Loucka writes Hartleb, who was a member of the Lords of Deblin. In l. 1292-1303 in the sources appear Budiš and his son Vitek from Loucky. In the 14th century, the Loucka Lords of Kunštát, who have had their burgrave. V r. 1366 he was a member of the local gentry Detrich of Chvališova, extinct village that once stood in Valley Stream Libochuvky in places where it is today Chytalky settlement. V r. 1390 were in possession of the castle brothers William, Smil and Cenek of Kunštátu and Loucky. The castle was partially demolished during the Hussite wars and completely destroyed in the second half of the 15th century, probably during the Czech-Hungarian wars, so in the year. 1502 mentioned as deserted.
Castle Loucka had a large forecastle, separated from the rest of the field deep and wide moat. On the forecastle are ruined wall that shows floor plans of buildings; places to know and lining the ditch. On the south side of the slope, which drops sharply into the river valley Loucky, stands fortification wall, built of quarried stone. The most outstanding building in the castle core was high cylindrical tower, which passed not only a sound, but also protect the drawbridge and access to the gate, which stood beneath.
According to local legend, he came to the castle Jan Zizka of Trocnov and wanted to conquer. Strength, however, was even for experienced Hussite warriors headache, so apparently it Žižkovo troops seized the castle by stealth. It is certain that Jan Zizka at Loucky not, but that way they went Hussites, in late October 1425 when he chased Emperor Sigismund and his son-Albrecht, who after an unsuccessful siege Tabor crew Trebíc monastery retreated across Loucka for distress and Drasov.
The literature Castle Loucka sometimes called false name Stremchov. He called it so, apparently based on a misinterpretation of sources, Tišnovský pastor and writer Dr. John White (1819-1888).

Group that erected the marker: Dolní Loučky Address of where the marker is located. Approximate if necessary: Dolní Loučky, Czech Republic URL of a web site with more information about the history mentioned on the sign: Not listed

Visit Instructions:
Take a picture of the marker, preferably including yourself or your GPSr in the photo. A very detailed description of your visit may be substituted for a photo. In any case please provide a description of your visit. A description of only "Visited" or "Saw it while on vacation" by anyone other than the person creating the waymark may be deleted by the waymark owner or the category officers.

Recent Visits/Logs:

There are no logs for this waymark yet.