CZ:
Na návrší severne od Slavkova se nachází barokní kaple zasvecená sv. Urbanu , upomínka na to, že se zde v minulosti pestovala vinná réva. Kopec Urban (361 m), na kterém kaple stojí, tvorí teplotní predel a na Slavkovsku vymezuje nejsevernejší výspu pestování vinné révy, nebot prostrednictvím rícky Litavy zustává údolí otevreno jižním teplým vetrum od Svratecké roviny.
3. dubna 1699 umrela zbožná slavkovská meštanka Marina Haugvic. Ve své záveti odkázala jeden a pul ctvrti role na Kozích horách k založení nadace na postavení kaple zasvecené sv. Urbanu. Vypracováním návrhu kaple byl poveren italský architekt a knez Domenico Martinelli z Luky, kterého si povolal kolem roku 1690 hrabe Dominik Ondrej Kounic, aby se podílel na prestavbe slavkovského zámku. Martinelliho návrh kaple vznikl kolem roku 1700. Šlo o stavbu kruhového tvaru se 4 nikami, takže kaple mela v pudorysu tvar rovnoramenného kríže. Vcházelo se jižní nikou, protejší nika tvorila knežište, v bocních nikách bylo po jednom oknu. Prostor kaple byl zastrešen kupolí. Nad knežištem vystupovala vež.
Nejstarší vyobrazení kaple je znázorneno na axonometrickém plánu mesta Slavkova, který Martinelli vytvoril zrejme v letech 1702 – 1703 a o tricet let pozdeji z nej vyšel Václav A. Petruzzi.
K samotné výstavbe kaple bylo prikroceno pozdeji. V listine vydané mestskou radou 1. srpna 1712 se praví: „My primator, purgmistr a celá obec mesta Slavkova v Markrabství Moravském ležícího, známo ciníme tímto listem, že jsme sobe umínili k vetší cti a chvále Boží, Svatého Urbana papeže, nad vinohrady našimi kapli vystaveti dali, k tomu také cíli a konci, aby dobrotivý Pán Buh skrze orodování Svatého Urbana naší vinohradské práci milostive požehnati rácil." Povinností slavkovského faráre bylo jednou do roka, na svátek sv. Urbana 25. kvetna, vést procesí ke kapli a tam odsloužit mši svatou, za což obdržel jeden zlatý a hudebníci 24 krejcaru. Mesto se zavázalo v prípade, že kaple nebude mít vlastního jmení, zajištovat její opravu a výzdobu.
V nadacní listine z roku 1714 mesto prislíbilo, že bude obdelávat a osívat pole u kaplicky. Z penez, které utrží za obilí, bude financovat opravy a výzdobu kaple. Každorocne nechá 3. dubna sloužit ve farním kostele zpívanou mši svatou za deti Mariny Haugvic. Za to farár obdrží dva zlaté, jeden zlatý si ponechá a druhý rozdelí mezi rektora, varhaníka, kostelníka, ministranty a farní kostel za svícky. Requiem za Marinu Haugvic bylo slouženo ješte v roce 1751, jak dokazuje kvitance slavkovského faráre Johana Emanuela Šašiny na dva zlaté.
Z roku 1716 jsou však dochovány úcty, které platilo mesto za stavbu kaple. Italskému staviteli Antoniu Pahsati bylo za zednickou práci vyplaceno od 8. kvetna do 13. listopadu 100 zlatých. Nádeníkum bylo vypláceno deset krejcaru denne, celkem bylo vydáno 37 zlatých a deset krejcaru. Kovár dostal za nárožníky, polonárožníky, kramle, hrebíky, retízek ke dverím a zvonek osm zlatých a sedmnáct krejcaru. Slavkovskému stolari Danielu Stirskému bylo zaplaceno za hoblíky, dvere deset strevícu vysoké a pet strevícu široké z tuplovaného borového dreva a za dva rámy do oken sedm strevícu a jedenáct coulu vysoké a pet strevícu a ctyri couly široké, v každém rámu se ctyrmi kríži v prostredku s otvíracím sklem, devatenáct zlatých a 36 krejcaru. Z dalších nákladu uvádím pro zajímavost: za 4000 šindelu osm zlatých, za 60 sáhu stavebního dreva pet zlatých, za 38 mír vápna šest zlatých a 58 krejcaru, malíri za zlacení korouhve a kríže ctyri zlaté a patnáct krejcaru, kameníkovi za futra do dverí a oken dvacet zlatých. Celkové náklady stavby v roce 1716 cinily 299 zlatých a 55 krejcaru.
Z 1. zárí 1746 se dochovala žádost slavkovského stolare Josefa Hladíka, odvedeného na vojnu, aby mohl žít u kaple sv. Urbana nad Slavkovem poustevnickým životem podle rehole sv. Františka. Hrabe Maxmilián Oldrich Kounic však tuto žádost nepodporil a pohrozil Hladíkovi trestem za dezerci.
V roce 1751 vykázala kaple výnos 33 korcu obilí vypestovaného na kaplickovém poli. O dva roky pozdeji se kvuli špatnému stavu uskutecnila oprava vazby a doškové strechy, která si vyžádala 97 zlatých a 37 krejcaru. Farári bylo v témže roce vyplaceno za procesí a mši odslouženou na den sv. Urbana pet zlatých a pet krejcaru.
V roce 1784 byla v dusledku josefínských reforem kaple uzavrena. Celkové jmení kaple bylo vycísleno na 574 zlatých. Soucástí jmení byla i nadace Jirího Skrivánka, který venoval kapli dva kusy pole na Kozích horách.
O tri roky pozdeji, v roce 1787, narídil Krajský úrad v Brne Hospodárskému úradu ve Slavkove, aby vytvoril soupis predmetu nacházejících se v kapli. Na základe soupisu mel úrad posoudit, které predmety budou nabídnuty jiným kostelum a které budou rozprodány ve verejné dražbe soukromým osobám. Zároven bylo upozorneno na šest dlužníku – Barboru Jokl, Johana Günzla, Franze Valnícka, Johana Hovorku, Annu Herink a Vencla Hanáka, kterí dlužili kapli peníze. Ti dostali desetiletou lhutu na splacení dluhu.
Verejná dražba predmetu probehla v ríjnu 1787 pod vedením vrchnostenského úredníka. Z dražby se dochoval licitacní protokol, který prináší cenné informace o dobovém zarízení kaple a nových majitelích predmetu. S povdekem bylo napríklad kvitováno, že žádný z obrazu svatých nekoupil židovský vetešník.
Železné mríže do oken a dverí, pant a zámek u dverí, tri okna, sedm železných svícnu, zdený oltár a budovu koupil za 60 zlatých slavkovský meštan Jakob Frána. Dva obrazy sv. Františka a kríž koupil za 56 krejcaru krepický farár Josef Mikulovský. Slavkovský dekan Franz Ignác Schlohser koupil za jeden zlatý a 56 krejcaru obraz sv. Andela strážného, sv. Šebestiána, sv. Rodiny, sv. Antonína, sv. Gotharda, Panny Marie Pomocné, dále dva malé oltární obrázky a kríž. Farár z Bulhar Christian Franz Sturm puvodne koupil za 25 krejcaru kríž, který si však nevyzvedl a prenechal ho slavkovskému dekanovi. Reznovický farár Jukundin Durdík koupil za 49 krejcaru dve klekátka, ctyri lavice a židli pro kneze. Farár z Brodu nad Dyjí /Guldenfurtu/ Josef Urban Lambert koupil za 44 krejcaru oltární stul. Farári z Krepic, Reznovic a Brodu nad Dyjí si vydražené veci zaplatili a odvezli až následující rok po upomínce krajského úradu. Ve vrchnostenské úctárne zustal uložen zvon, dve tyce, žebrík, dve malé truhly, dve lenošky a dva oltární stupne. Tyto predmety byly mimo zvon prodány o dva roky pozdeji Martinu Johedlovi, Franzi Kompovi a Franzi Zhorelovi za dva zlaté a ctyri krejcary. Zvon koupilo za dvanáct zlatých a 50 krejcaru mesto.
Za napoleonských válek byla kaple ponicena francouzskými vojáky. V roce 1816 bylo použito stavebního materiálu z rozborené kaple na stavbu obecního domu ve Slavkove, címž puvodní stavba zanikla.
„Slovutní, pradávní predkové, Láskou planuli k nebes Pánu, A stánek svatému Urbanu, Vzdelali zdobný pri Slavkove, Když pak dni chmurné ho zborily, Opet zde jiný utvorili, Vdecní deduv zbožných vnukové." Tak znel popevek z prelomu 50. a 60. let 19. století. V tomto období vzniklo na Morave u príležitosti blížícího se cyrilometodejského milénia hnutí na obnovu duchovního života a poutních míst. Bylo rozhodnuto o oprave kaple Panny Marie Bolestné na Lutrštéku u Nemcan, ve Slavkove o znovuvystavení kaple sv. Urbana.
V roce 1858 zrídil soudní adjunkt Alois Nekarda a slavkovští meštané Jan Kolácek a Karel Spácil komitét, který vystoupil s následujícím prohlášením: „Pronáší se to provolání na všechny majetníky vinohradu a sadu na sv. Urbanském kopci, též na všechny obyvatele mesta Slavkova a osad bližšího okolí, aby oni k tomuto nejen ke cti sv. Urbana, ale i k okrase celého vukolí smerujícímu skutku dle možností na penezích, stavecím materiálu dary poskytovali a neb dle okolností a libosti též skrz sprežnou aneb rucní práci toto podniknouti podporovali."
Financní sbírka vykonaná ve Slavkove, Hruškách, Holubicích, Nemcanech, Podbrežicích, Rousínove, Telnici, Velešovicích a Linhartských Vážanech vynesla 621 zlatých a 40 krejcaru. Nadacní kapitál kaple predstavoval 238 zlatých 50 krejcaru. Vybrané peníze stacily pouze na stavbu menší stavby, což se obyvatelum Slavkova nezamlouvalo. Mimo to chybely stavební plány puvodní kaple. Presto se na jare roku 1858 zacal upravovat stavební terén na kopci, behem prací byly objeveny základové zdi puvodní kaple, na kterých se zacalo stavet. V prubehu roku 1858 byla kaple postavena po strechu, poté došly peníze. O financní pomoc byl požádán spolek singuláru, ten pomohl podvakrát príspevkem ve výši 1209 zl. a 65 kr.
Mimo financní pomoc pomáhali lidé bezplatnou prací, dovozem materiálu, bezplatnou nádenickou prací a príspevky na stavební materiál. Napr. zedníci pracovali zadarmo 62 dní, tesari 34 dní, obcané Slavkova odvezli 57 fur stavebního materiálu, obcané Velešovic 39 fur, obcané Slavíkovic patnáct fur, bezplatnou nádenickou práci vykonávali obcané Slavkova 123 dní, obcané Cechyne 35 dní, mesto Slavkov darovalo 8000 pálených cihel, Dominik Špatinka ze Starého Rousínova 1000 cihel, obcané Velešovic 22 fur kamene a pet fur písku.
Z výdaju pri stavbe uvádím pro zajímavost: za pálené cihly i s odvozem bylo zaplaceno 266 zlatých a 82 krejcaru, za vápno 231 zlatých a 41 krejcaru, za dovezení vody na maltu 64 zlatých a 40 krejcaru, za železo, hrebíky a dráty do oken 84 zlatých a 59 krejcaru, za zednické práce 379 zlatých a 20 krejcaru, za kamenické práce 315 zlatých a 19 krejcaru, za klempírské práce 276 zlatých a 85 krejcaru, celkové výdaje na stavbu dosáhly hodnoty 2196 zlatých a 84 krejcaru.
Z puvodní kaple byl použit železný kríž pripevnený na veži. Kríž byl v úschove u hodejického rolníka Buigra, který jej prodal komitétu za jeden zlatý a osmnáct krejcaru. Zvon zakoupený roku 1790 mestem byl znovu prelit a zavešen do veže. Na kamenné rímse nechal slavkovský meštan Antonín Prikryl na vlastní náklady postavit sochy sv. Antonína, Anny a Karla.
Dokoncení stavby a slavnostní vysvecení probehlo v roce 1861. Z roku 1863 se dochoval inventár kostelních vecí, který nám umožnuje rekonstruovat vnitrní zarízení kaple. V interiéru se nacházely dve cínové konvicky na mešní víno s táckem, cínová nádobka na svecenou vodu, pred oltárem stála drevená pozlacená lampa, na oltári se nacházelo šest drevených pozlacených svícnu, taktéž na zdi bylo šest svícnu, nad oltárem byl zavešen obraz sv. Urbana, na zdi visel obraz Ukrižovaného Krista a Blahoslavené Matky Boží. Ve veži byl zavešen zvon o váze 70 liber. Reverz z 8. kvetna 1861, v nemž se mesto zavázalo k udržování kaple byl uložen v kostelní pokladne.
Již devet let po vystavení zacalo plechovou strechou zatékat dovnitr. Mesto vypsalo verejnou sbírku na opravu strechy, byly osloveny stavební firmy. Oprava se však uskutecnila až o 40 let pozdeji v roce 1910. Strojnický závod Františka Jirky ze Slavkova zhotovil nad kupolí železnou vazbu, postranní plochy kolem kupole pokryl zinkovým plechem. Celkové náklady 1600 korun zaplatilo mesto. O rok pozdeji byla kaple nove omítnuta.
V roce 1935 nechal Okrašlovací spolek zahrádkáru a prátel prírody ve Slavkove osázet prostor kolem kaple stromy – brízami, lipami, borovicemi a trešnemi.
Za 2. svetové války využívali Nemci kapli jako svoji pozorovatelnu. Ke konci války byla ponicena delostreleckými granáty. Zcela znicena byla drevená polní kazatelna, také drevený oltár znacne utrpel. Na prelomu let 1954 a 1955 byla kaple zrekonstruována. Poškozený oltár byl nahrazen novým s vyrezávaným panoramatem mesta Slavkova, autorem byl brnenský rezbár Herman Kotrba. Slavnostní vysvecení kaple slavkovským dekanem Janem Meixnerem probehlo 19. cervna 1955. V osmdesátých letech se na budove zacaly objevovat trhliny, proto bylo v roce 1989 provedeno statické zajištení budovy podbetonováním a horizontálním ztužením. O dva roky pozdeji byly ze strechy snaty sochy svetcu a uloženy dovnitr. Od roku 1992 se zacaly provádet terénní úpravy okolí kaple. Byly vykáceny stromy, aby stavba v krajine dominovala v souladu s Petruzziho plánem. V roce 2000 byla slavkovskou mládeží obnovena tradice svatourbanských hodu.
EN:
On a hill north of Austerlitz is a baroque chapel dedicated to St. Urban, a reminder of the fact that here in the past planted grapevines. Urban hill (361 m), where the chapel is, divide and form the temperature at the Austerlitz defines the northernmost outpost of the cultivation of the vine, because through the valley of the river Litava remains open to the south warm winds from Svratka plane.
April 3, 1699 died pious Austerlitz burgheress Marina Haugvic. In his will he bequeathed one and a half Quarter role on goat mountains to establish a foundation to built a chapel dedicated to St. Urban. For drafting the chapel was commissioned by Italian architect Domenico Martinelli and priest of Bows, whom she called around 1690 by Count Dominik Ondrej Kaunitz, to participate in the reconstruction of Austerlitz castle. Martinelli proposal chapel was built around 1700. It was the construction of a circular shape with four niches, so the chapel had a plan in the shape of an equilateral cross. Entered through the southern niche, niche opposite the chancel formed in the side niches were one window. The chapel was roofed dome. Tower above the choir performed.
The oldest representation of the chapel is shown in a perspective plan of the town of Austerlitz, which Martinelli created probably between 1702 - 1703 and thirty years later it came Václav A. Petruzzi.
The actual construction of the chapel was carried out later. In a document issued by the city council August 1, 1712 states: "My Lord Mayor, the purgmistr and the whole village in the town of Austerlitz Margraviate of Moravia lying, we do know this Letter, we vowed themselves to greater honor and glory of God, the Holy Pope Urban over our vineyards build a chapel gave, also to aim and end to the good Lord God, through the intercession of St. Urbana our work vinohradské graciously deigned to bless. "The duty of Austerlitz was pastor once a year, on the feast of Sts. Urbana May 25, leading the procession to the chapel and there to serve Mass, for which he received one gold and 24 dimes musicians. the city is committed when the chapel will have no equity, ensuring its repair and decoration.
In deed from 1714, the city has vowed to cultivate and sow the field at the chapel. The money for the experience while grain will finance repairs and decoration of the chapel. Every year left on April 3 to serve in the parish church sung Mass for children Marina Haugvic. For a pastor receives two gold, one gold retain a second split between Rector, organist, sexton, altar and the parish church for candles. Requiem for Marino Haugvic be served even in 1751, as evidenced by receipts Austerlitz pastor Johan Emanuel Sasin two gold.
Source/Zdroj: (
visit link)