CZ:
Socha sv.Isidora patrona rolníku z roku 1748. Sochu obci darovala Marie antonie z rodu Lichtenštejnu.
Na podstavci je napis:
"Erexit
MariaAntonia
NataPrinceps
De
Lichtenstein
Anno1748"
Narodil se kolem roku 1080 (nekde údaj drívejší) v Madridu ve Španelsku. Dostal dobré základy krestanské výchovy ve velmi chudé rodine.
Nedostalo se mu sice školního vzdelání, ale obeznámení s náboženskými pravdami slovem i príkladem. Byl veden k peclivému vykonávání povinností a k varování se hríchu. Rodice ho naucili milovat Boha a dávat mu první místo v živote. Pracovat musel již od detských let. Privydelával nájemnou prací na poli. Brzy osirel a zustával u Jana Vera, který byl majitelem vetších pozemku. Isidoruv den zacínal modlitbou a byl jí protkán. Životopisy o nem uvádejí, že každý den chodíval na ranní mši svatou, jen se nezminují od kolika let. Pro jeho zbožnost a poctivé jednání mel v nej hospodár Vera vetší duveru než k ostatním. To vzbudilo závist u dalších pracovníku, kterí pak na neho žalovali, že ztrácí cas modlením a zanedbává práci.
Dalo by se snad ríci, že pro porádek se šel hospodár presvedcit jak velké je Isidorovo zanedbávání práce a i Akta Sanktorum popisují událost pomoci andelu pri orbe. Ano, uvidel ho pred krížem pokleknout a norit se do modlitby, jenže jak by se na nej mohl poctivý hospodár zlobit, když v zápetí uvidel u pluhu dva andely mu pomáhat.
Když došlo k obsazení Madridu mohamedánskými Almorávidy a docházelo k zajetím, mnoho lidí pred nimi utíkalo a s nimi i Isidor. Nové pracovní místo hledal v Torrelagune, kde se seznámil s Marií Toribie z Cabezy, do níž se zamiloval. Isidor prijal nové povolání a svátostí manželství zacal s Marií nový spolecný život. Je psáno, že vytvorili dobré a svaté manželství. O tom hovorí i pozdejší skutecnost, že i Marie byla nakonec blahoslavená s památkou 9.9. Byla velmi aktivní v prokazování dobra a ve štedrosti k chudým. Spolu meli jen jednoho syna, který jim však v detském veku zemrel.
Také v Torrelagune pracoval Isidor v zemedelství a i tam se opakovaly pomluvy spolupracovníku. Nový pán nebyl velkomyslný a príliš zbožného delníka podezríval a vyžadoval od nej více jak od ostatních. Isidor s hrdinskou trpelivostí nejakou dobu snášel príkorí a nespravedlivému pánu nechával i ze svého. Podle životopiscu Buh nedovolil, aby tato zbožná rodina trpela nedostatkem, a zázracným zpusobem jim doplnil ceho potrebovali.
Po case Isidor uznal za rozumné vrátit se do Madridu a tak se tam prestehovali. Práci prý našel zase u jiného statkáre, který si ho od pocátku vážil a duveroval mu. Ale i na novém míste se roznesly reci, že Isidorova zbožnost je na úkor práce. Nekteré životopisy vkládají viditelnou pomoc andelu až sem, jinde je uváden Isidoruv rozhovor s nabídnutím záruky. Rekl prý: "Je pravda, že chodím pred prací denne na mši svatou, ale tím nezanedbávám práci, v níž jsem poctivý. Nebude-li úroda na techto polích tak hojná, jako na polích sousedu, nahradím všechnu škodu." A v dobe žní se pak ukázalo, že úroda na jím obdelávaných polích byla vetší než na jiných.
Mezi Isidorovy dobré skutky se radí také zbudování hluboké verejné studny, kterou vykopal, aby pro unavené delníky a pocestné získal vodu k obcerstvení. Pripomíná se také jeho ohled k potrebám zvírat a zimní péce o ptactvo. Pamatoval prý na Prísloví 12,10: "Spravedlivý cítí i se svým dobytkem".
V kanonizacní bule se o Isidorovi uvádí, že byl "milosrdný, pokorný, dobrý, skromný, trpelivý a predevším vynikal láskou, která je poutem veškeré dokonalosti." Dále je uvedeno, že "pracovitost a pokoru nepovažoval za nic ponižujícího, povolání vykonával poctive, ale nezanedbával pri nem nikdy modlitby, úkony zbožnosti ani díla milosrdenství. Nikdy se neodebral na pole bez predchozí úcasti na mši svaté a bez vroucí modlitby k Bohu a k Panne Marii. I kdyby byl sebevíce unaven neporušil predepsaný pust. Bohu patrilo jeho telo plnící Boží príkazy, znavené prací s castým umrtvováním, a duch byl pozvednutý stále k Bohu... Pro chudé nelitoval niceho. Odpouštel nepravosti tem, kterí mu sebrali i veci nutné k životu. Mel v úcte manželskou cistotu. Zachovával ji neporušenou. Také jiné ctnosti praktikoval v takovém stupni, že byl príkladem pro bližní, kterí videli jeho dobré skutky a chválili Boha za jeho dobrotu." Jinými slovy, celý život žil k Boží cti a Boží chválou.
Isidor byl puvodne pohrben na hrbitove sv. Ondreje v Madridu, kde jej Buh oslavil divy. Po ctyriceti letech byl jeho hrob otevren a jeho telo i odev byly zcela zachovalé. Ve slavnostním pruvodu pak byly jeho ostatky preneseny do chrámu sv. Ondreje.
Když král Filip III. pri ceste z Lisabonu težce onemocnel, takže lékari se vzdali nadeje na uzdravení, byly k nemu preneseny Isidorovy ostatky, nacež se mu náhle vrátilo zdraví. Na jeho žádost papež Pavel V. 4.6.1619 blahorecením schválil Isidorovu úctu a v roce 1622 byla Rehorem XV. pripravena kanonizace. Ke svatorecení Isidora prý došlo, ale na kanonizacní bule chybel podpis. Novou bulu podepsal Benedikt III. 9.6. 1724.
EN:
st.Isidora statue of the patron saint of peasants from the village donated a 1748 statue of Marie Antonie House of Liechtenstein.
On the pedestal is the inscription:
"Erexit
MariaAntonia
NataPrinceps
De
Lichtenstein
Anno1748"
He was born around 1080 (figure somewhere earlier) in Madrid, Spain. He got a good foundation of Christian education in a very poor family.
Although he did not receive a school education, but familiarity with religious truths by word and example. He was guided to carefully carry out the duties and warning sins. My parents taught him to love God and put him first place in your life. Work had since childhood. Moonlighted hired labor in the fields. Soon orphaned and stayed at Jana Vera, who owned large plots of land. Isidoruv day started with a prayer and she was interwoven. Biographies of him say that every day he used to go to morning Mass, the only mention of several years. For his devotion and fair dealing had in him a householder Vera greater confidence than others. This aroused the jealousy of other workers, who then sued him for that lost time praying and neglects his work.
One could perhaps say that the order went householder convince how big Isidore neglect work ai Files Sanktorum describe the event help of angels when plowing. Yes, I saw him kneel before the cross and immerse themselves in prayer, but to be honest it could householder angry when he saw in the wake of the plow with two angels to help him.
When it came time to cast Madrid mohamedánskými Almoravid and causing captivity, many people fled before them, and with them Isidor. Looking for a new job in Torrelaguna, where he met with Maria Toribio from Cabeza, into which he fell in love. Isidor adopted new vocation and sacrament of marriage with Mary began a new life together. It is written that created good and holy marriage. That's what i speak later that even Marie was finally blessed with sight 9.9 She was very active in demonstrating the goodness and generosity to the poor. They had only one son, but that they died in childhood.
Also in Torrelaguna Isidor worked in agriculture and even there were repeated rumors colleagues. The new master was too generous and pious laborer suspected and required from him more than from others. Isidor with heroic patience for some time suffered injustice and unfair to the Lord and of his leaving. According to biographers, God did not allow this pious family suffered from a lack, and miraculously they added what they needed.
After some time, Isidor recognized for reasonable return to Madrid and so moved there. Apparently found work again with another landowner who weighed him from the beginning and trusted him. But the new place is spread into speech that Isidore piety is at the expense of labor. Some biographies inserted help of angels visible here, is featured elsewhere Isidoruv interview with offering guarantees. Said he: "It is true that before I go to work daily Mass, but neglect the work in which I am honest. Unless these fields to harvest as abundant as in the fields of neighbors, replace all the damage." And at the time of harvest was then shown that the crop cultivated fields it was larger than the other.
Among Isidore good deeds also include the construction of deep public wells, dug up, for workers tired wayfarers and got water for refreshment. It is also recalled his account of the needs of animals and birds on winter care. He remembered supposed to Proverbs 12:10: "A righteous man of his beast."
In the Bull of canonization of Isidore says that he was "merciful, humble, good, humble, patient, and especially excelled love which is the bond of all perfection." It is further stated that "diligence and humility did not consider anything degrading occupation exercised honestly, but when it never neglect prayer, acts of piety or works of mercy. Never not taken the field without previous participation in Mass and without fervent prayer to God and the Virgin Mary. though I was tired no matter how much prescribed did not break the fast. belonged to God his body fulfilling God's commands, tired of work with frequent mortification, and the spirit was still elevated to God ... for the poor did not regret anything. forgave the iniquity those who took him and things necessary to life. had in reverence double cleanliness. kept her intact. also other virtues practiced to such a degree that was an example for neighbors who saw his good deeds and praise God for His goodness. "In other words, a life lived for God's honor and praise of God.
Isidor was originally buried in the cemetery of St. Andrew in Madrid, where he celebrated the wonders of God. After forty years his grave was opened and his body and clothes were completely preserved. The solemn procession then his remains were transferred to the St. Andrew.
When King Philip III. on the way from Lisbon seriously ill, so the doctors gave up hope of recovery, were transferred to him remains Isidore, whereupon he suddenly returned to health. At the request of Pope Paul V. 4 June 1619 approved the beatification Isidore respect, and in 1622 was Gregory XV. ready canonization. The canonization Isidora allegedly occurred, but the Bull of canonization missing signature. A new bull signed Benedict III. 9.6 1724th
Source: (
visit link)