Sousoší Nejsvetejší trojice
V dolní cásti námestí vyniká monumentální barokní sloup – Sousoší Nejsvetejší Trojice z let 1723-1724, nazývaný též nekdy Morovým sloupem. Stavbu podle výtvarného návrhu A. J. Prennera zadal kníže Walter Xaver z Dietrichsteina kameníkovi Andreasi Steinböckovi, socharskou výzdobu (sv. Jan Nepomucký, sv. František Xaverský a sv. Karel Boromejský) vytvoril Ignác Lengelacher. Monument stojící na šestiboké stupnovité základne s trojicí toskánských sloupu uzavírá trojboký jehlan se symbolem sv. Ducha, stojící na nebeské sfére s oblácky a andílky se sochami Boha Otce a Krista. Sloup byl opravován v letech 1897 a dále pak v letech 1997-1998.
Zdroj: (
visit link)
Dietrichsteinové patrí bezpochyby mezi nejvýznamnejší moravské aristokratické rodiny.
První zmínky o tomto rodu pocházejí údajne z pocátku našeho tisíciletí. Tehdy žil v rakouských Korutanech Reinpertus z Dietrichsteina.
V Korutanech žili Dietrichsteinové po dlouhou dobu. Na prelomu 15. a 16. století bojoval s Turky Pankrác z Dietristeina (1446-1508). Jeho synové František (1476-1550) a Zikmund (1484-1533) rozdelili rod do dvou vetví, a ty se ješte dále složite vetvily. Starší, hollenburská vetev vymrela po meci Janem Douglasem z Dietrichsteina (1779–1861). Pro osudy Cech a Moravy mela význam vetev Zikmundova.
Zikmund verne sloužil císari Maxmiliánovi a byl za to odmenen cetnými statky. Jeho dva synové opet rozdelili rod na vetev rakouskou a ceskomoravskou neboli mikulovskou. Rakouská vetev prestoupila k protestantismu, ale po dvou generacích (Gundakar †1690) konvertovala ke katolicismu. Dosáhla poté hrabecí i knížecí hodnosti a vymrela Josefem Karlem Ferdinandem († 1825).
Vetev mikulovská zustala verná katolicismu a habsburskému trunu. Adam z Dietrichsteina (1527-1590) pusobil ve službách trí císaru, Ferdinanda, Maxmiliána a Rudolfa II. Jako vyslanec v Ríme, kde pusobil od roku 1561, se marne snažil primet papeže k povolení prijímání pod obojí a ke zrušení knežského celibátu. Pozdeji byl vyslancem u madridského dvora a úspešne vyjednával také s uherskými stavy o korunovaci Rudolfa II. V roce 1575 získal panství Mikulov, které se pak na dlouhou dobu stalo základem rodového majetku v ceských zemích. Se svou španelskou manželkou vévodkyní Margaretou Kordobskou († 1609) mel celkem 7 detí. Nejvýznamnejším potomkem byl nepochybne František Serafínský z Dietrichsteina (1570-1636).
František se narodil ve španelském Madridu a byl vychován jezuity v Praze a v Ríme. V roce 1597 byl vysvecen na kneze a o dva roky pozdeji jmenován kardinálem. Téhož roku byl zvolen olomouckým biskupem. Ve své diecézi obnovoval život klášteru, zvlášte jezuitských, františkánských a kapucínských, podporoval jejich zakládání a vytvárel z nich centra rekatolizace zeme. V Kromeríži a Mikulove založil cenné knihovny a zrídil i vlastní tiskárnu. Hned od pocátku vystupoval ostre proti všem nekatolíkum a snažil se je obrátit zpet ke katolicismu. Všem ostatním duchovním byl príkladem slovem i životem.Na jeho kázání chodilo i mnoho nekatolíku. Katolickým duchovním zakázal podávat podobojí.
Požíval velké duvery císare Rudolfa II., který jej vyslal do Ríma, aby získal podporu v boji s Tureckem. Dokud se náboženská situace v zemi nevyostrila, byl pomerne oblíben i mezi moravskými stavy; tem zpocátku vadila pouze jeho neznalost ceštiny. Na zemských soudech mu nedovolovali mluvit ani nemecky, ani latinsky, a tak se kardinál musel naucit cesky. Díky své cinorodosti v mnoha oblastech mel radu neprátel jak u dvora, tak v radách katolického kléru. Od pocátku 17. století zahájil ofenzivní protireformacní politiku. Proslavil se i jako vojevudce v roce 1605 pri Bockajove vpádu na Moravu. Velké diplomatické nadání prokázal pri rešení sporu mezi Rudolfem II. a jeho bratrem Matyášem. Vzhledem k tvrdému protireformacnímu postupu byl mezi nekatolíky stále neoblíbenejší.
Zdroj: (
visit link)