Nápis/Inscription:
Obcané!
Nezapomente
na zlociny
spáchané
komunistickým
režimem
na našich
spoluobcanech
v letech 1948 - 1989
My nezapomínáme!
Konfederace politických veznu CR
Citizens!
Remember
the crimes
committed
by the communist
regime
on our
fellow citizens
in the years 1948 - 1989
We do not forget!
Confederation of Political Prisoners
Pametní deska politickým veznum
Dne 14. cervna se v rámci jednání zastupitelstva mesta Terezín hlasovalo i o zámeru litomerické pobocky Konfederace politických veznu (KPV) umístnit na odpovídajícím míste v našem meste novou pametní desku. Ta by mela pripomínat utrpení politických veznu v dobách komunistického režimu. Vzhledem k tomu, že schválení návrhu predcházela zajímavá polemika mezi predkladateli, zastupiteli, i obcany Terezína, vracíme se k tomuto tématu podrobneji.
V úvodu jednání vystoupil predseda KPV Litomerice pan Miroslav Kolenatý a precetl dopis adresovaný terezínským zastupitelum. V záveru svého vystoupení pronesl varovná slova: „Ten národ, který zapomene na svou minulost, je odsouzen k tomu, aby ji znovu prožil.“
Poté se rozpoutala cilá diskuse, behem níž padaly ruzné argumenty pro i proti instalaci desky.
Vetšina výtek smerovala k obecnému znení textu. Nekterí zastupitelé a prítomní obcané navrhovali, aby byl více adresný
a pripomínal konkrétní terezínské obcany, na kterých se komunistická justice dopustila bezpráví. Vetšina zastupitelu však hlasovala pro její umístnení s všeobecným vyjádrením, jehož znení se ve stejné podobe nachází i na ostatních deskách již dríve umístnených v jiných mestech.
Nová pametní deska bude obsahovat následující strucný text.
„Obcané! Nezapomente na zlociny spáchané komunistickým režimem na našich spoluobcanech v letech 1948-1989. My nezapomínáme! Konfederace politických veznu CR“
Slavnostního odhalení na budove radnice by se mela dockat behem letošních „Josefínských slavností“ v sobotu 11. zárí.
Abychom vyšli vstríc hlasum žádajícím konkrétní informace o terezínských obcanech perzekvovaných komunistickým režimem, uvádíme za mnohé alespon dva prípady o nichž se behem diskuse s mestskými zastupiteli zmínil místopredseda litomerické pobocky KPV pan Vladimír Chlupác. Oba muži již dnes bohužel nežijí, ale základní informace o jejich osudu se nám podarilo získat od rodinných príslušníku.
Prvním z nich byl terezínský rodák Miroslav Schuldes, voják telem i duší a absolvent jezdeckého ucilište v Pardubicích. Poprvé byl krátce uveznen již behem nemecké okupace za to, že se v kasárnách vládního vojska zúcastnil ctení ilegálního obežníku. Tehdy mel štestí, že se tak stalo ješte pred atentátem na Heydricha. Po nem už okupanti vraždili celé rodiny i pro menší prohrešky.
Podruhé musel prožívat útrapy veznení hned v prvních letech po komunistickém puci. V dubnu 1949 byl zatcen a následujících dvanáct mesícu strávil ve vyšetrovací vazbe. Komunistická justice se ho snažila ve vykonstruovaném procesu usvedcit z úcasti v ilegální skupine vyšších armádních dustojníku. Prestože mu nemohli nic prokázat, musel si odsedet ješte šest mesícu v Jáchymove. Tam si spolecne s ním odpykával svuj trest i Dušan Viest, syn hrdiny Slovenského národního povstání generála Viesta, kterého zavraždili nacisté. Po propuštení pocitoval pan Schuldes i jeho rodina ješte dlouhá léta ústrky ze strany úradu.
Dalším obcanem našeho mesta, který na vlastní kuži pocítil zvuli komunistické justice, byl terezínský rezník Bohumil Procházka. Již pred válkou mel v nájmu reznictví v dome, kde je dnes hostinec „U trí dedku“.
V roce 1946 zakoupil dum na jiném míste v Terezíne a vzal si pujcku na vybudování a zarízení vlastního reznictví. Když se podarilo obchod konecne dobudovat a z jeho provozu se mohl zacít splácet vysoký úver, byl Bohumil Procházka zatcen a na dlouhé mesíce uveznen. Obchod s domem mu úrady zabavily a jeho rodina tak zustala zcela bez prostredku. Ze zabaveného majetku musela ješte splácet dluhy. Duvodem pro uveznení pana Procházky byl paradoxne cin, za který by se v normální dobe mohl dockat pouze úcty a vdeku. Komunistickým represivním složkám se nelíbilo, že financne pomáhal rodinám perzekvovaných osob z okolí. Stejne se zachovali i jiní živnostníci v kraji. O celé skupine nezištných dárcu se bezpecnost dozvedela vinou neopatrnosti jedné ženy, u níž se našel kalendár se jmény dárcu a výší cástek, které obdržela. Za svou lidskost si pan rezník Procházka odsedel trináct mesícu ve vyšetrovací vazbe. Ackoli se komunistické justici ani tentokrát nepodarilo obvinení proti nemu vznesená dostatecne prokázat a musela ho osvobodit, svuj dum dostal zpet v zanedbaném stavu až v roce 1968.
Stejne jako v mnoha jiných podobných prípadech se i tentokrát komunistický režim mstil ješte na jeho detech.
Prestože se syn pana Procházky Bohumil velmi dobre ucil, nemohl být prijat na strední školu. Behem prijímacích zkoušek se zkoušející více než o jeho vedomosti zajímali o to, „kolik mel otec delníku.“
Zdroj: Lukáš Krákora (
visit link)